Svědectví - Miloš

Jmenuji se Miloš, k víře mě přivedly sestřičky Vincentky, když mi bylo zhruba deset let. U nich jsme jako děti na vesnici strávily dětství -hráli volejbal, bedminton, na kytary, na harmonium, apod. Nenásilně, pomaličku nás učily poznávat Boha a Jeho lásku. Do ničeho nás nenutily, sami jsme měli zájem. Tyto okamžiky patří k nejkrásnějším okamžikům mého dětství. Samozřejmě jsem chodil ministrovat, kněží mě milovali, prostě byl jsem krásné duchovní dítě. Pak jsme se však přestěhovali, přišla změna školy, "církevní puberta", po škole vojna a Bůh byl najednou až ten druhý.

Ne, nezapomněl jsem na Něho, někde v koutku kdesi se trošku skrýval, ale nebyl už ten hlavní. Hlavní byla moje láska, nová přítelkyně, kterou jsem si zanedlouho po seznámení i vzal. Vychovali jsme spolu tři překrásné dcery, po devatenáctiletém manželství už se skoro zdálo, že dopadne i můj sen - alespoň k dvacetiletému výročí manželství se necháme církevně oddat. Avšak Boží vůle tomu chtěla úplně jinak. Přišel rozvod civilního manželství, žena si našla přítele o deset let mladšího, rodina - nic, prožitá léta - nic, jedenáctiletá dcera - nic. Pro mě to byly ponejprv momenty, kdy už nic dalšího nemá vůbec žádný smysl - přesto však první cesta vede do kostela. Úžasný stařičký kněz, generální zpověď, Eucharistie, krůček po krůčku stoupání k nekonečné Boží lásce. Dnes - 5 let po rozvodu, vzdávám neustálé díky Bohu za svobodu a lásku, kterou mě denně obdarovává, pět let celibátu - který dobrovolně a z lásky věnuji Jemu, protože mě přijal zpět, do své otevřené náruči, kterou na kříži vítá každého, kdo k Němu s důvěrou přichází.

A tak i já Ti Pane děkuji, za vše, co jsi mi ve svém milosrdenství ráčil dát, navěky Ti chci dobrovolně a z lásky sloužit a být tu vždy k dispozici i pro druhé, kteří Tě teprve hledají. A Pane prosím - té jedné řeholnici, která se 35 let denně vroucně modlila za můj návrat do Boží náruče - za její lásku žehnej!! A žehnej prosím i těm, kteří Tě teprve hledají, tápají, avšak zatím nenacházejí. Jediná prosba, o kterou jsme Tě kdy žádali, nezůstala nevyslyšena.

Díky Ti Pane. Tvůj Miloš.