O Bohu jsem slyšel poprvé v první třídě základní školy a sice - že neexistuje; nikdy nebyl a ani nebude. Tenkrát jsem nejen nechápal, jak by vůbec mohl být, ale ani mi nebylo jasné, proč se někdo touto otázkou vůbec zabývá.
    Až později, když jsem více přemýšlel o životě, studoval biologii, pozoroval život včel a noční oblohu, byl jsem stále více zneklidněn myšlenkou, že to vše je dílo pouhé náhody. Ve všem jsem totiž pozoroval úžasný řád, a uvědomoval si, že náhoda přece žádný řád nezná.
    Během studia na střední škole jsem stále více poznával, jak lživá a nespravedlivá je společnost, v níž jsme tenkrát žili - společnost "reálného socialismu". Myšlenka hledání pravdy a spravedlnosti se mě zmocňovala stále častěji a častěji.
    Musel jsem však čekat až do chvíle, než jsem z úst několika přátel uslyšel tu nejradostnější zprávu mého života: "Existuje PRAVDA a SPRAVEDLNOST! Věčný Bůh, který Tě miluje a chce, abys Ho také miloval! Věř Mu!"
    Dnes, s odstupem deseti let se na události těch dní přece jen dívám trochu jinak. Jedno však platí stále: Našel jsem smysl svého života.
    Chtěl bych tedy vyjádřit svůj dík všem, kdo mi v životě jakkoli pomáhali. Jsem také vděčný všem, kdo mě vychovali k touze celý život hledat pravdu a konat dobro. Jsem vděčný všem, kdo mi pomohli poznat nekonečnou Boží lásku. Jsem vděčný Tomu, kdo chtěl, abych žil a nyní mě posílá hlásat:
Existuje PRAVDA a SPRAVEDLNOST! Věčný Bůh, který Tě miluje a chce, abys Ho také miloval! Věř Mu!

                                Vojtěch