Máme-li hovořit o farnosti, musíme vycházet z toho, co jsme říkali včera: co je to církev? Není to nějaká strana či spolek, nemá to být místo bojů, kde se někdo snaží prosadit uprostřed ostatních, ale mystické tělo Kristovo, v němž je přítomen sám živý Kristus.
Dříve se vesnice (zvláště na rovině) stavěly tak, že středem vsi byl kostel – živý Kristus ve svatostánku. Vedle byl hřbitov – tam odpočívali ti, kteří nás předešli, kteří přispěli k tomu, aby toto společenství mohlo procházet dějinami. Za zdí hřbitova žilo společenství lidí, kteří chodili do kostela, aby se setkali s druhými a s Kristem. A za humny si lidé obstarávali živobytí.
Podle Katechismu katolické církve je farnost určité natrvalo zřízené společenství křesťanů v místní církvi, svěřené pod vedení diecézního kněze; je to místo, kam mohou být svoláni všichni věřící, aby slavili nedělní eucharistii.
Chtěl bych se věnovat obecnému kněžství věřících – každý z nás křtem získal v církvi určité poslání: máme následovat Krista. On je stále hlavní klíčová osoba, od které se všechno odvíjí.
Naše služba ve farnosti – naše následování Krista – má několik rozměrů; můžete si to představit jako koláč se třemi výsečemi: liturgie (bohoslužba), martyrium (svědectví), diakonie (služba druhým).
První výseč: Jak se podílet na bohoslužbě? Jednak různými službami při slavení eucharistie – jako akolyta, lektor, varhaník; pak jsou tu ti, kteří uklízejí a zdobí kostel; mohou to být také modlitební společenství, živý růženec, společenství, která se scházejí nad Písmem, apod. Ostatní nechám na vaší fantazii.
Druhá výseč: služba druhým. Vyplývá z poslání, které bylo vlastní Kristu – pomáhat druhým. Já jsem přišel, aby druzí poznali mého Otce. On uzdravoval, ujímal se vdov…
Můžete být např. členy farní rady, která rozhoduje o tom, co se bude ve farnosti dělat, a tak se podílet na životě obce. K této službě patří samozřejmě charita, pomoc při pořádání tříkrálové sbírky, péče o nemocné, o lidi v tísni, o bezdomovce, emigranty, drogově závislé…
Pomoc farnímu společenství může být i ve službě ministrantům: budu týdně věnovat pět hodin těmto klukům; budu ve spolupráci s farářem něco dělat. Zrovna tak děvčata si mohou říci: budeme se starat o malé děti.
Někde ve farnostech existují farní tábory, plesy, mikulášské besídky, slaví se slavnost sv. Štěpána (tam přijdou obvykle i dědečci a tatínci, kteří někdy místo do kostela chodí jinam), někde se třeba koná farní den, jinde pracuje Orel, Skaut, vydávají se farní časopisy, tvoří farní internetové stránky; nedaleko Brna např. Křemílci každým rokem nastudují hru, přijde na ni celá dědina, pak vyberou do kýble peníze, a ty pošlou na nějaký dobročinný účel – opět bych vám nechtěl brát fantazii.
Významná je nástěnka – je-li dobrá nástěnka, čte ji víc lidí, než si dovedeme představit. Někdy stačí jen nějaké heslo – „A co Ty?“ – a nějaký obrázek, a lidé – často i ti, kteří nemají s kostelem nic společného – o tom hodně přemýšlejí. Je vždy velká výhoda menších společenství nebo sekt, že jsou tam bližší osobní vztahy, než jak tomu bývá u katolíků, kde je nás na jedné mši sto nebo dvě stě a kde nemohou být ty vztahy na takové úrovni, ale můžeme něco dělat pro to, aby byly lepší.
Třetí výseč: svědectví – martyrium. Sem patří ti, kdo se zabývají katechezí. Někteří z vás mají kurz a vyučují, v některých farnostech (např. ve Velkém Meziříčí) připravují i druhé k přijetí biřmování, za pět let můžete třeba pomáhat sdělovat druhým zkušenosti z raného manželství, např. když se poprvé pohádáte nebo o sebe rozbijete židli, že tím manželství nekončí. Sem patří i být animátory společenství, a může to být společenství mládeže, seniorů, manželů atd. Vy jste zatím v noviciátě na seniorát. To je váš podíl na svědectví o církvi.
Doporučená literatura
Gorecki, M.: Církev se uskutečňuje ve farnosti
Ratzinger, J.: Církev jako společenství
Christifideles laici, postsynodní apoštolská exhortace Jana Pavla II.
Opatrný, A.: Pastorace v postmoderní společnosti (3. kapitola)
Mons. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský
Tisk článku
Texty, články, promluvy
