V sobotu 2. dubna 2005 ve 21.37 k sobě Pán povolal našeho papeže Jana Pavla II. Svatý otec zemřel ve Vatikáně ve svém soukromém apartmá po 26 letech, 5 měsících a 17 dnech svého pontifikátu. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností 20. a počátku 21. století. Během svého pontifikátu urazil na cestách 1 247 613 kilometrů a navštívil 129 zemí, udělil 1160 generálních audiencí, jichž se zúčastnilo 17 milionů lidí, při více než tisícovce audiencí jednal s 1590 hlavami států, vydal čtrnáct encyklik, 45 apoštolských dopisů, 14 apoštolských exhortací a jedenáct apoštolských konstitucí, čtyři knihy, prohlásil za blahoslavené 1338 lidí, za svaté pak 468 lidí, od svého zvolení v roce 1978 pokřtil 1501 lidí, z toho 814 dospělých.
Tato suchá čísla však nemohou vystihnout, kým Jan Pavel II. byl pro katolické křesťany. Novináři, publicisté, sociologové a mnozí další odborníci si častokrát kladli otázku, čím přitahuje papež statisíce lidí z nejrůznějších věkových i sociálních skupin, bez ohledu na národnost, barvu pleti, zaměstnání či společenské postavení. Jistě, byla zde autorita jeho úřadu a jeho – můžeme-li to tak napsat – přirozený šarm. Jan Pavel II. byl hlavou katolické církve a státu Vatikán. To však zdaleka není vše.
Pro katolické křesťany celého světa byl Jan Pavel II. především otcem. Všichni, kdo měli možnost se s ním setkat při nejrůznějších příležitostech, mohli dosvědčit, že měl ke všem lidem – ať to byli státníci nebo anonymní návštěvníci velkých setkání – blízký a láskyplný vztah. Některým lidem možná vadí tradiční oslovení papeže „Svatý otec“. Tento titul však charakterizoval Jana Pavla II. víc než mnohá jiná označení. Jeden luteránský duchovní to vyjádřil slovy: „My někdy katolické církvi vyčítáme, že si váží svatých, že nazývá papeže Svatým otcem. Ale říkám vám, já, luterán, na adresu Jana Pavla II.: jen víc takových otců, jen víc takových svatých.“
My katoličtí křesťané jsme nyní v situaci dětí, kterým zemřel otec. Ačkoli jsme věděli, že k tomu musí dojít, jsme zarmouceni, protože jsme ztratili člověka, který nás miloval a kterému na nás záleželo. Zvláště v těchto dnech, kdy slavíme Kristovo zmrtvýchvstání, však můžeme doufat, že naše rozloučení je jen dočasné; můžeme skládat svou naději ve vzkříšeného Pána, naději, v níž umíral i Svatý otec. Jeho poslední slova byla: „Buďte šťastní, jako jsem šťastný i já.“Buďme tedy Bohu vděční za všechno, co pro nás Jan Pavel II. znamenal, a šťastní, že se Svatý otec mohl setkat s tím, který je Cesta, Pravda a Život a k němuž celým svým životem směřoval. A v pevné víře ve společenství svatých smíme říci, že Jan Pavel II. zůstává stále s námi, a předpokládat, že jsme získali nového přímluvce před tváří Boží.
Stručný životopis Jana Pavla II.
Zpráva Tiskového střediska ČBK
Prohlášení arcibiskupa Jana Graubnera
Prohlášení kardinála Miloslava Vlka
Rekviem za Svatého otce v brněnské katedrále
Tisk článku
Texty, články, promluvy
