Karol Józef Wojtyla se narodil 18. května 1920 v polských Wadovicích. Jeho matka zemřela při třetím porodu i s dítětem. Krátce nato zahynul jeho starší bratr – lékař - i otec, takže do roku 1941 úplně osiřel.
Od devíti let přistupoval ke svatému přijímání, a ve svých 17ti letech byl biřmován. Za okupace studoval při zaměstnání podzemní teologickou univerzitu vedenou krakovským kardinálem Sapiehem. Po ukončení války pokračoval ve studiu na teologické a filosofické fakultě, než 1. listopadu 1946 přijal kněžské svěcení. V Římě navázal doktorátem teologie a po návratu do vlasti působil jako profesor morálky a sociální etiky. Po jmenování pomocným krakovským biskupem přijal 28. září 1958 příslušné svěcení. Na II. Vatikánském koncilu značně přispěl k vypracování apoštolské konstituce „Gaudium et Spes“ a roku 1967 ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem.
Po nečekaném úmrtí Jana Pavla I. roku 1978 byl v konkláve - první Slovan - zvolen 264. papežem. Od slavnostního nastoupení úřadu 22. října působil více než čtvrtstoletí (jako třetí nejdéle působící papež, po sv. Petru a Piu IX.).
Během šestadvaceti let pontifikátu jmenoval 232 kardinálů (pouze tři současní kardinálové-voliči byli jmenováni jeho předchůdcem) a 3.500 (ze 4.200) biskupů. Kanonizoval celkem 438 světců a za blahoslavené prohlásil 1.339 osob.
Během svého působení vydal 14 encyklik, stovky poselství a v posledních letech také pět knih. Vykonal přes 100 zahraničních pastoračních návštěv, jakoby 30x procestoval svět, a zároveň zvizitoval přes 90% římských farností.
Mezi jeho vlastní díla je nutno přičíst, že založil papežskou akademii pro život i akademii pro sociální vědy, zavedl světový den nemocných a rovněž světové dny mládeže. Mladým také patřila jeho poslední (pro poruchy dýchání rekonstruovaná) slova „Vás jsem hledal. Vy jste teď přišli ke mě. A vám děkuji“, když slyšel modlitby mladých ze svatopetrského náměstí.
Při ohlédnutí za téměř 10.000 dny jeho pontifikátu, nalezneme tři velmi obtížná období:
atentát roku 1981, který - přes střelná zranění a infekci - jen zázrakem přežil a svému vrahovi odpustil; rozkol v létě 1988, když se francouzský biskup Lefebvre - přes slib papeži - odtrhl od církve;
a nedávné podmanění afrického biskupa Milinga (s pověstí léčitele) Moonovou sektou - její guru mu dokonce vybral manželku - které po papežově intervenci překonal a dokonce se mezi prvními se objevil u jeho těla.
K jeho cti patří, že pro všechny udělal všechno a přitom zachoval v převratné době podstatu křesťanského poselství, které hodnotu člověka nalézá ve vykoupení.
Odvážně a nezkresleně předával Kristovo učení: když odsoudil mafii, apartheid, dětské vojáky; obhájil výlučnost manželství, jeho poslání k plodnosti, chránil život od počátku do skonu, zdůraznil hodnotu čistého života i postavení kněžské služby.
Stačí připomenout jedinou, jemnou a přesto pevnou výzvu: „Rozpomeň se na své křestní sliby!“
Tisk článku
Texty, články, promluvy
