O co jde lidovcům?

Nominace Heleny Třeštíkové byla hozenou rukavicí křesťanským voličům.

Helena Třeštíková se do českých politických dějin zapíše jako ministr s nejkratší dobou působnosti. Do dějin KDU-ČSL se ale zapíše jako lakmusový papírek směřování Lidové strany. Její nominace totiž způsobila rozsáhlou vnitrostranickou diskusi a široce se jí věnovala i křesťanská média. Proč?

Helena Třeštíková je totiž nejen známá režisérka dokumentárních filmů a jistě i milá a příjemná dáma. Některé její názory jsou dosti zvláštní pro ženu, kterou křesťanská strana nominuje na ministryni kultury (pod které spadá i odbor církví). Převzala oficiální záštitu nad Festivalem lesbické kultury Apriles 2003, hostovala na festivalu gay a lesbického filmu Mezipatra, natočila film „Jsem žena orientovaná na ženy“ s lesbickou tématikou, o kostelech v souvislosti s projednáváním zákona o registrovaném partnerství prohlásila, že jsou naplněné pokrytectvím a netolerancí. V souvislosti s potraty tvrdí, že „ženy by měly využívat antikoncepce a vědět o ní co nejvíc, pakliže se ale žena ocitne v situaci, kterou je nucena řešit potratem, pak bych to nezakazovala.“

Dvoutýdenní ministrování paní Třeštíkové je za námi, ale o Třeštíkovou tady už vůbec nejde. Jde o to, zda křesťanský volič ještě má důvěřovat KDU-ČSL.

Proč jsem volil lidovce

Když 15. března 2006 Poslanecká sněmovna přehlasovala veto prezidenta a na pátý pokus schválila zákon o registrovaném partnerství, radost jsem z toho neměl. Samozřejmě, svět se nezboří, když homosexuální páry budou požívat výhody, jaké mají manželé. Byla ale pošlapána logika, kdy společnost podporuje „žádoucí“ formy chování oproti těm, které pro ni objektivně nejsou „přínosem.“ Až do té chvíle zákon (a zdravý rozum) říkal, že v oblasti uspořádání mezilidských vztahů je pro společnost jako celek nejpřínosnějším a nejvýhodnějším způsobem soužití manželská rodina. Je to pro stát i společnost nejlevnější forma soužití. I přes svou křehkost vytváří relativně stabilní prostředí pro růst a rozvoj dětí. Našlo by se mnoho dalších pozitiv ověřených staletími, ba tisíciletími. Proto náš právní řád obsahoval výhody rezervované pouze pro manžele. Toto dokázala konzistentně a jednotně po celou dobu diskuse během projednávání zákona hájit a prosazovat jako jediná politická strana pouze KDU-ČSL. Z toho jsem naopak radost měl a byl to i důvod, proč jsem se stal jejich voličem. 

Postupné kroky

S účinností od 1.7.2006 jsme tedy v České republice přiznali některé výhody dříve vyhrazené pro manželství také homosexuálním párům. Jak říkám, pouze některé! Taktika homosexuální lobby je dosáhnout svých cílů postupnými kroky. Takže například o adopci dětí nemohla být řeč a zákonodárci se dušovali, že pro to rozhodně (nebo alespoň spíše) nejsou. Ve výzkumech veřejného mínění totiž rozhodně (nebo alespoň spíše) proti byla velká většina občanů.

Před koncem roku 2006 pak „hlavní“ český homosexuální aktivista Jiří Hromada ohlásil, že končí na poli lobbyingu a s ním jeho Gay iniciativa. Dosáhli prý svých cílů. Na jeho místo nastoupila Gay a lesbická liga, která ihned vyhlásila záměr novelizovat zákon o registrovaném partnerství a přidat pár dalších výhod, doposud přístupných pouze manželům. Například společné jmění či pozůstalostní důchody. Adopce dětí zatím není na pořadu dne, většina občanů (voličů) je stále rozhodně (nebo spíše) proti...

A pak to přišlo. Před měsícem jsem opět zaslechl něco o homosexuální lobby, vládě a KDU-ČSL. Zpozorněl jsem. A nestačil se divit. Celostátní výbor KDU-ČSL nominoval na návrh nového předsedy strany Jiřího Čunka na ministryni kultury dokumentaristku Helenu Třeštíkovou. Na ministerstvo kultury, pro církve klíčové, mohli lidovci po dlouhé době dle své svobodné vůle vybírat vhodného kandidáta. Vybrali paní Třeštíkovou o jejíchž názorech na registrované partnerství jsem se již zmiňoval. Vybrali tu paní Třeštíkovou, která prohlásila, že není věřící, a tak má ke katolické církvi jako k instituci vztah neutrální. O navracení církevního majetku či odluce církve a státu toho evidentně moc neví. Jak sama říká „jsem pro řešení, která jsou v Evropě obvyklá a která ale zároveň odpovídají českému právnímu cítění.“ Hmm...

Budoucnost bez křesťanů?

Nejsem jediný, komu se tato nominace nezdála jako vhodná pro prosazování programu KDU-ČSL. Na dotazy, které zavalily celostátní výbor KDU, reagovalo pouze několik politiků, kteří byli proti. A pak také analytické centrum KDU-ČSL. Helena Třeštíková prý chce a bude prosazovat program KDU-ČSL, bude hájit křesťanskodemokratickou politiku a je osobností, která má v kulturní oblasti bohaté zkušenosti a také vyznává prorodinné hodnoty. Jiří Čunek v médiích prohlásil, že tato ministryně přinese KDU-ČSL více důvěry, ne z pohledu Poslanecké sněmovny, ale určitě v očích voličů.

Jak to všechno dopadlo už nyní víme. Ale abych si nehrál na generála po bitvě, tak snad pro analytické oddělení do budoucna můj soukromý postřeh – s hlasy liberálů a homosexuálů lidová strana volby nevyhraje, bez hlasů křesťanů se do Sněmovny nedostane...

Ing. Lukáš Tomko,
Předseda Mladých křesťanských 
demokratů Ústeckého kraje