Spát či nespat?
Jmenuji se Petr a jsem studentem magisterského studia. S mou přítelkyní Lenkou, také studentkou, chodíme již přes dva roky. Samozřejmě k sobě již od počátku pociťujeme velkou fyzickou přitažlivost. Nicméně jsme oba katolíci, a proto oba víme, že některé věci „smíme až v manželství“.Oba dva jsme nad otázkou čistoty přemýšleli poměrně dlouho. Lenka měla jasno už před vztahem, já jsem se s tímto tématem dlouho pral. Před čtvrt rokem ale došlo k dosti důraznému potvrzení Lenky rozhodnutí a mému prozření, proto bychom se s Vámi chtěli o naše zkušenosti podělit.
Petr: „No jo, ono se snadno řekne, vydržet až do svatby, ale jak to má člověk zvládnout?“, říkal jsem si často v duchu. Navíc na koleji mám 3 spolubydlící. Všichni jsou to skvělí kamarádi, ale ani jeden z nich není věřící. Po roce jim začalo být divné, že spolu s Lenkou pořád jen chodíme. Snažili se mi „pomoci“, otevřít mi oči: „Co blázníš, jsou situace, kdy ti žádná ženská neodolá. Stačí jen chtít!“ A to bylo ono. Kdesi hodně hluboko jsem cítil, že to nechci. Že bych Lence velmi ublížil. Že bych mohl pohřbít naši budoucnost. Rozum samozřejmě radil pravý opak!
V takovéto rozpolcenosti jsem žil téměř celý poslední rok. Když už pomalu začal převažovat „rozum“ a „rady“ kamarádů, dozvěděl jsem se o nemoci mé kamarádky.
Lenka: Jako každá holka jsem přemýšlela o svém budoucím partnerovi. Nejvíc mě trápilo, jestli najdu přítele, který bude mít shodný názor na manželství a pohlavní život. Bude ochotný počkat až do svatby? To nejcennější si totiž chci schovat až pro svého manžela. Moc mi nepomáhalo slyšet od kamarádek, že každý kluk přece sex dříve či později chce a že ho vlastně potřebuje.
Proto jsem se snažila najít přítele věřícího. Ani to ale není záruka, že bude chtít 100% dodržovat 6. přikázání… Teď jsem Bohu moc vděčná, že jsem takového partnera poznala. Je ale pravda, že na začátku vztahu jsem se obávala, že Petr nebude schopný dodržet to, co jsem si přála. Sdělila jsem mu, že bych chtěla, abychom se jeden druhému zcela odevzdali až po svatbě a že stojí za to počkat. Bylo vidět, že o tom není vnitřně přesvědčen. Bála jsem se, aby se se mnou kvůli tomu nerozešel. Před čtvrt rokem přišel Petr s tím, že má o mě strach.
Petr: Zhruba před čtvrt rokem jsem se dozvěděl, že má teprve dvacetiletá kamarádka měla karcinom děložního čípku. Prodělala chirurgický zákrok a po týdnu jí bylo řečeno, že jej musí podstoupit znovu. Kvůli tomu, že ještě nebyla maminkou, se lékaři snažili odstranit co nejmenší část děložní sliznice. Jak se ukázalo, nestačilo to. Neodebrali nádor celý!!! Zjišťoval jsem, zda existuje nějaká prevence. Ano, existuje! Jedná se o očkování proti karcinomu děložního čípku – lidským papillomavirům, které se přenášejí pohlavním stykem. Proto se toto očkování doporučuje dívkám, které ještě nežijí pohlavním životem, očkování je pro tuto skupinu nejúčinnější.
Jsem opravdu rád, že jsem dal na pocity a ne na rozum a na Lenku nenaléhal. Pokud by totiž v budoucnu onemocněla touto nemocí, nesl bych za to vinu JÁ! Myslíte si, že bych měl právo Lence ještě říci: „Miluji tě“?
Možná nad tím mnozí mávnete rukou a řeknete si – tak co, dojde si na očkování (Lenka ho opravdu absolvovala) a je po problému. Mne však tato situace naučila, že láska znamená chtít pro toho druhého to nejlepší a ne snažit se prosadit své zájmy. A dále, že i když jsme mnohdy přesvědčeni, že máme vše pod kontrolou, nemusí to být pravda. Ještě jedna věc mne napadá. Jeden kněz mi kdysi řekl: „Když nastane situace, ve které si nevíš rady, čerpej pomoc ze života a činů člověka, kterého si velmi vážíš.“ Škoda, že jsem jej neposlechl. Lidé, kteří mě v poslední době oslovili, mají totiž na tuto problematiku zcela jednoznačný názor – ctít 6. přikázání.
Lenka: Jsem ráda, že jsem si mohla utvořit tento pohled na předmanželský život a že ho začal sdílet i Petr. Myslím si, že náš vztah je bohatší a máme více prostoru se hlouběji poznat. Bůh pro nás přece chce to nejlepší. A podle Jeho plánu manželství vzniklo. Svatba pro nás nebude jen formalitou, ale opravdovou svátostí. Na začátku našeho vztahu mi můj zpovědník řekl: „Nepokažte si to.“ Jestli váháte nad otázkou v našem nadpisu, z vlastní zkušenosti bych Vám řekla: „Nepokažte si to.“ Stojí to za to.
Jsme přesvědčeni, že projít touto těžkou zkouškou se nám podařilo hlavně díky tomu, že jsme se za náš vztah modlili. Doufáme, že se nám i nadále bude s pomocí Boží dařit překonávat všechny těžkosti a Vám všem přejeme to samé.
Tisk článku
Texty, články, promluvy
