Jaký tedy byl onen Ježíš Kristus? Byl smutný nebo radostný ? Skličoval své posluchače nebo je těšil? Převažovalo ve zvěsti jeho života utrpení nebo potěšení ? Kdybychom měli usuzovat jen z obrazů a soch a nevěděli nic o tom, co Ježíš hovořil a dělal, pak bychom bezpochyby řekli, že tento člověk měl především co dělat s bolestí. Výtvarní umělci jej většinou zpodobňují jako zmučeného člověka se smutnýma očima, ztýraného a poníženého, který jakoby žaloval na nepochopení světa. Ale je tento obraz celý ? A je to vůbec to hlavní, co na něm můžeme vidět ?

Otevřme Bibli a zalistujme znovu na známá místa. Vidíme Ježíše mezi hosty na svatbě v Káně Galilejské. Šel by "nějaký mrzout" vůbec na svatbu a zajímal by se o nedostatek vína ? Jeho nepřátelé o něm dokonce tvrdili, že je žrout a pijan vína. Ani evangelista se těmto slovům nevyhnul, i když dobře věděl, že Ježíš takový nebyl. Ale jistě rád poseděl u stolu s lidmi všelijaké pověsti. Vždyť jen svou přítomností je uzdravoval. Jistě těžko by jej mezi sebe přijali, kdyby byl přísným moralistou a asketou. Známe Ježíše také jako přítele celníků a nevěstek, ale jistě se jim nechtěl připodobnit v jejich hříchu, ale dovedl s nimi hovořit, a tak je přivádět na cestu do království svého Otce. Ježíš volá k odpočinku ty, kteří pracují a ty, kteří

A přece je na této vyjímečné postavě něco zvláštního, něco téměř zarážejícího. Bije to až do očí. V Novém zákoně čteme o tom, jak Ježíš plakal, ale vůbec nic o tom, že by se kdy smál. Je to vlastně takové tajemství jeho života. Nesmál se, ale radost, smích, usmíření a pokoj rozdával všude kudy chodil. A lze toto vše dělat bez úsměvu a laskavé tváře ? Ježíš plakal možná proto, abychom my nemuseli beznadějně plakat a "nesmál se" proto, abychom se mohli my bezmezně z celého srdce radovat. Nebo - slavní lidé jsou pyšní na to, že ovládají svůj hněv. On nikdy nepotlačoval svůj hněv. Shazoval nábytek z chrámových schodů a ptal se lidí jak chtějí uniknout pekelnému zatracení.

Z evangelií je zřejmé, že Ježíš vystupuje i jako učitel a prorok. Učí v synagóze, diskutuje, odpovídá na otázky, poučuje i když ho tomu nikdo neučil. Mluví ke každému kdo jej požádá a kdo je ochoten mu naslouchat. Vždy mluví veřejně. Ježíš mluví

k lidem jejich řečí, řečí jejich vlastního života. Vidí jejich chudobu, pláč, ukrutnosti a nespravedlnosti, které je svírají a ponižují, a proto učí o Božím království. Zná také jejich nenávist, a proto ukazuje cestu k odpuštění a smíření. Učí je konat pokání. Všechno co jim Ježíš říkal a učil, neodvolatelně přitahovalo lidi čistého srdce, anebo ty, kteří toužili mít čisté srdce. Poslouchali ho nevidomí, nechápaví lidé, ale přece alespoň cítili, že jeho slovo je život a že osvobozuje. Z Ježíšova učení mluví láska, která touží všechny obdarovat a všechny přivést k Otci. A Kristus učí i dnes lidi skrze svou církev.

Kdo to tedy byl - Ježíš Kristus ? Když byl dítětem zneklidnil krále. Když byl chlapcem, udivil "doktory" a když byl mužem, otřásl celým národem i základy Veleříše římské. Ovládal zákony přírody : chodil po vlnách, tišil bouři. Sytil z mála tisícové zástupy, uzdravoval bez léků a křísil mrtvé. Nepřátelé a ani Satan Jej nemohli zničit a ani Jeho hrob zadržet. Nade vším zvítězil. Za celý svůj život nenapsal jedinou knihu, ale ani do největších knihoven světa by se nevešly knihy, které byly o Něm napsány. Nesložil žádnou píseň, ale svou odpouštějící láskou rozezvučel písněmi chvály lidská srdce víc, než všichni básnící světa. Nezařídil jedinou lékařskou ordinaci, ale uzdravuje více chorých duší, než tisíce lékařů lidských těl. Nevelel žádné armádě, ale žádný vojevůdce neměl tolik dobrovolníků jako On.