Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy. (srv. Iz 66,10–11) | |
Jako Izrael podle těla byl už za svého putování pouští nazýván Boží církví, tak také nový Izrael, který v tomto čase jde a hledá své budoucí, trvalé město, je nazýván Kristovou církví. On ji totiž získal svou krví, naplnil ji svým Duchem a opatřil ji prostředky umožňujícími její viditelnou a společenskou jednotu. Bůh svolal shromáždění těch, kdo s vírou vzhlížejí k Ježíši jako k původci spásy a zdroji jednoty a pokoje, a ustavil církev, aby byla pro všechny společně a pro každého zvlášť viditelnou svátostí této spásonosné jednoty. Má se šířit po všech krajinách a vstupuje do dějin lidstva, zároveň však přesahuje hranice národů v čase i prostoru. Na své cestě pokušeními a těžkostmi je posilována silou Boží milosti, kterou jí Pán přislíbil, aby ze slabosti těla neochabla v dokonalé věrnosti, nýbrž zůstala důstojnou snoubenkou svého Pána, a aby se nepřestala působením Ducha svatého obnovovat, dokud cestou kříže nedojde ke světlu, které nezapadá. (LG 9) |