Křest - chci být pokřtěn, co mám pro to udělat?

Co máme dělat? To je přímo biblická otázka. Stejně se ptají také posluchači apoštola Petra, když vyslechli jeho kázání. A on jim odpovídá: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista“ (Sk 2,37-38).

Blahopřeji vám, že do vašeho života vstoupil Bůh. Nebo možná teprve zaklepal na vaše dveře. A vy jste se rozhodli zavolat: Dále! Skrze setkání s věřícím člověkem, četbu Písma, životní událost, skrze hledání smyslu nebo nevím ještě skrze co (každý z vás by mohl vyprávět) k vám pronikly první paprsky Boží přítomnosti. Ještě vás ale čeká dlouhá cesta, než se pomyslné dveře vaší duše otevřou dokořán.

Pokud uvažujete o křtu, co nejdříve navštivte nějakého kněze. Buď už nějakého znáte, nebo se obraťte na jakoukoli faru. Všude vám budou schopni a ochotni říct, co je dále potřeba.

Dospělí, kteří uslyšeli hlásat Kristovo tajemství, otevřeli své srdce Duchu svatému a vědomě a svobodně hledají živého Boha, nastupují cestu víry a obrácení. Mají se vhodnou dobu připravovat na přijetí svátostí.

Uvedení do křesťanského života je přizpůsobeno duchovnímu vývoji konkrétních lidí. Ten bývá tak různý, jak rozmanitá je Boží milost a jejich svobodná spolupráce, a závisí také na činnosti církve i na době a místě.
Ten, kdo chce být pokřtěn, postupuje, jako by procházel branou a stoupal po stupních.
a) První stupeň je obrácení k Bohu, kdy se chce stát křesťanem a je církví přijat za katechumena.
b) Na druhém stupni katechumen, který už udělal ve víře značný pokrok a téměř katechumenát ukončil, je připuštěn k hlubší a bezprostřednější přípravě na přijetí svátostí (obřad přijetí mezi čekatele křtu – většinou na začátku postní doby).
c) Na třetím stupni po ukončení duchovní přípravy přijímá svátosti a tím se tává křesťanem (dospělí se většinou křtí na Bílou sobotu o velikonoční vigilii).

Délka přípravy (katechumenátu) závisí jak na milosti Boží, tak na různých okolnostech, např. jak probíhá příprava (individuálně, ve skupině, jak často), jak sám katechumen spolupracuje atd. Většinou není kratší než jeden rok.
Postupně katechumen nejen poznává rozumem jednotlivá tajemství víry, ale učí se také modlit, být svědkem víry a svým životem ukazovat, komu uvěřil.

Během přípravy mu pomáhá kněz, který vede přípravu katechumenů, ale také celé společenství církve, zvláště konkrétní farnost, ve které se na křest připravuje. Uchazeče, který žádá o přijetí mezi katechumeny, ať provází také ručitel, tj. muž nebo žena, kteří ho znají, pomáhali mu a mohou dosvědčit, jak žije, jaká je jeho víra a že to myslí doopravdy. Ručitel se později může stát kmotrem. Ten má být nově pokřtěnému vzorem a oporou, stojí při něm už při obřadu přijetí mezi čekatele křtu a potom samozřejmě při křtu. Kmotra si katechumen vybírá sám a jsou na něj kladeny stejné požadavky jako na kmotra při křtu dětí.


Zpět na obsah rubriky