Křest - troška teorie na úvod

Křest je první ze sedmi svátostí církve. Těchto sedm svátostí je hlubokým znamením Boží blízkosti člověku. Jestliže má růst náš vztah s nějakým člověkem, musí být živá vzájemná komunikace, touha setkávat se a lépe poznávat. Podobnou cestou musíme jít i ve vztahu s Bohem. Nemůžeme se ho sice dotknout, vidět jeho úsměv nebo ucítit jeho vůni. Ale i v tom nám vychází vstříc. Svěřuje své církvi svátosti, ve kterých se za viditelnými znameními (jako je třeba chléb, víno nebo voda) skrývá jeho neviditelná milost – pomoc, síla, která nás provází a pomáhá nám na naší cestě ke svatosti – plnosti života v Kristu. Pro děti je k pochopení vhodný obraz sedmi studánek, ze kterých můžeme pít na naší namáhavé životní cestě.

Proč je vůbec křest tak důležitý?
Křest je vstupní branou k životu z víry. Otevírá cestu k Božímu království, je základem, bez něhož nelze dál stavět. Jako všechny svátosti i křest ustanovil sám Ježíš, když apoštolům přikázal: „Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!“ (Mt 28,19). Pouze pokřtěný člověk může přijímat další svátosti.

Křest se uděluje ponořením do vody nebo omytím vodou. Přitom se říká: N (jméno), já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
„Pokřtít“ (řecky baptizein) znamená „ponořit“ nebo „omýt“. Také Ježíš byl pokřtěn – v řece Jordánu od Jana Křtitele. On, jediný spravedlivý, se staví do zástupu hříšníků, aby vzal naše hříchy na sebe a vstupem do Jordánu posvětil vodu k našemu křtu.

Co vlastně křest přináší, jaké má účinky?
Křtem se člověk stává Božím dítětem - křesťanem. Co to přesně znamená, nám pomůže přiblížit symbol vody, použité při křtu. 

• Voda je ve všech kulturách symbolem života. Také křest přináší nový život. Každý z nás se kdysi fyzicky narodil, ale teprve křtem se rodíme pro nadpřirozený život, stáváme se dětmi Božími
• Křest spojuje jednotlivce nejen s Bohem, ale také se všemi, kteří se Kristu otevřeli. Skrze křest jsme se stali „jedním tělem“. Jsme přijati do společenství církve.
• Voda také smývá špínu z našeho těla. Podobně voda křtu očišťuje člověka od každé poskvrny hříchu, tedy křtem je odpuštěn dědičný hřích i všechny osobní hříchy.

Křest je úzce spjat s Ježíšovou smrtí na kříži a jeho zmrtvýchvstáním. V listu Kolosanům čteme: „Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.“ (Kol 2,12)
Proto se nejčastěji křtí o Velikonocích nebo alespoň v neděli, kdy má co nejvíc zářit radost z Ježíšova vítězství nad smrtí a hříchem.

Řádným služebníkem křtu je biskup, kněz nebo jáhen. Hrozí-li nebezpečí smrti, může udělit křest každý člověk (dokonce i sám nepokřtěný), má-li opravdový úmysl křtít a dělá to způsobem, jakým křtí církev, tedy vodou a trojiční formulí.

A kdo vůbec může být pokřtěn?
Podle církevního práva je k přijetí křtu způsobilý každý dosud nepokřtěný člověk.
Křest se uděluje jednou provždy a nemůže být ani odvolán ani opakován. Vtiskuje křesťanovi totiž nezrušitelné duchovní znamení (pečeť) jeho příslušnosti ke Kristu. Proto se neopakuje ani křest udělený od bratří z nekatolických církví, jestliže byl udělen platně (omytím vodou či ponořením a ve jménu Nejsvětější Trojice).

Církev počítá se křtem dětí i dospělých. Ti, kdo přijímají křest jako dospělí, procházejí určitou dobou přípravy – katechumenátem, v němž jsou postupně připravováni na přijetí svátostí a na začlenění do společenství církve.

Církev od počátku křtila také děti. Když rodiče a kmotři přinesou dítě ke křtu, protože si přejí předat mu nejen dar života, ale i dar víry, musí slíbit, že své dítě budou cestou víry doprovázet a vést. Každý dospělý, i když byl pokřtěn jako dítě, se pak octne před rozhodnutím, zda bude podle své víry žít. Ale pro to, aby se mohl rozhodnout, musí vědět pro co a k čemu.

Je křest nutný pro spásu?
Bez křtu neexistuje spojení s Kristem, bez spojení s Kristem neexistuje přístup k nebeskému Otci. Církev nezná kromě křtu jiný prostředek, aby připravila vstup do věčné blaženosti. Sám Ježíš tvrdí: „Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království“ (Jan 3,5). Přesto doufáme, že i ten, kdo bez vlastní viny není pokřtěn, může být spasen tak, že poctivě hledá Boha a žije čestně podle svého svědomí.

„Poklad víry máme v nádobě hliněné“ (2 Kor 4,7). Musíme být vděční za dar křtu. Křest nás ale nezbavuje ani pokušení, ani sklonu k lenosti či sobectví. Nový život v nás může dobře růst, ale také snadno chřadnout a odumírat. Každý den se snažme o poctivý život s Bohem, abychom dosáhli svatosti a stali se opravdovým světlem světa.


Zpět na obsah rubriky