Papež Benedikt XVI. 7. 7. 2007 vydal z vlastního popudu list o latinské liturgii.
Papež Jan Pavel II. povolil v roce 1984 idultem „Quattuor abhinc annos“ užívání Římského misálu vydaného roku 1962* blahoslaveným Janem XXIII. a v roce 1988 apoštolským listem „Ecclesia Dei“ vyzval biskupy k využívání této fakulty.
Po kardinálské konsistoři 22. března 2006 a modlitbách rozhodl Benedikt XVI. apoštolským listem takto (výňatky pracovního překladu):
1. Římský misál vydaný Pavlem VI. roku 1970 je řádným způsobem slavení bohoslužeb, misál vydaný svatým Piem V. a nově blahoslaveným Janem XXIII. mimořádným způsobem liturgie.
2. Při mších sloužených bez účasti věřících, smí každý katolický kněz latinského ritu zvolit mezi oběma vydáními (vyjma Velikonočního třídení).
4. Mohou se jich účastnit ze své vůle také věřící.
5. Ve farnosti se skupinou příznivců předchozí liturgie může kněz mimořádnou formou konat svatby, pohřby, poutě apod.
9. Ordinář smí udělovat svátost biřmování také podle předchozího pontifikálu.
3. Pokud chce řádová komunita používat pravidelněji vydání misálu z roku 1962, věc musí rozhodnout vyšší představení.
*Latinský misál se od revidovaných vydání liší tím, že je "plenářem", který obsahuje čtení řazená dnes v lekcionáři, uvádí pouze jednu eucharistickou modlitbu, tzv. Římský kánon, řadu modliteb recituje kněz potichu, nezná koncelebraci při mši aj. Oproti starším vydáním má úpravu z 19. 3. 1959, kdy bylo z velkopátečních přímluv vypuštěno adjektivum "nevěrné" židy.
Papež Jan Pavel II. povolil v roce 1984 idultem „Quattuor abhinc annos“ užívání Římského misálu vydaného roku 1962* blahoslaveným Janem XXIII. a v roce 1988 apoštolským listem „Ecclesia Dei“ vyzval biskupy k využívání této fakulty.
Po kardinálské konsistoři 22. března 2006 a modlitbách rozhodl Benedikt XVI. apoštolským listem takto (výňatky pracovního překladu):
1. Římský misál vydaný Pavlem VI. roku 1970 je řádným způsobem slavení bohoslužeb, misál vydaný svatým Piem V. a nově blahoslaveným Janem XXIII. mimořádným způsobem liturgie.
2. Při mších sloužených bez účasti věřících, smí každý katolický kněz latinského ritu zvolit mezi oběma vydáními (vyjma Velikonočního třídení).
4. Mohou se jich účastnit ze své vůle také věřící.
5. Ve farnosti se skupinou příznivců předchozí liturgie může kněz mimořádnou formou konat svatby, pohřby, poutě apod.
9. Ordinář smí udělovat svátost biřmování také podle předchozího pontifikálu.
3. Pokud chce řádová komunita používat pravidelněji vydání misálu z roku 1962, věc musí rozhodnout vyšší představení.
*Latinský misál se od revidovaných vydání liší tím, že je "plenářem", který obsahuje čtení řazená dnes v lekcionáři, uvádí pouze jednu eucharistickou modlitbu, tzv. Římský kánon, řadu modliteb recituje kněz potichu, nezná koncelebraci při mši aj. Oproti starším vydáním má úpravu z 19. 3. 1959, kdy bylo z velkopátečních přímluv vypuštěno adjektivum "nevěrné" židy.
