Spása světa 

Věnuje-li se poctivé křesťanské myšlení tématu viny a spásy, obvykle se snaží zametat nejprve před vlastním prahem. Proto otvírá k tomuto tématu zaměřené čtvrté letošní číslo Teologických textů (www.teologicketexty.cz)  nejprve citlivou a v české církvi ještě ne zcela dořešenou otázku morálního selhávání některých katolických křesťanů v podmínkách pronásledování církve komunistickým režimem. Nepostradatelným rámcem faktografických průzkumů (Jan Kafka, Gregor Buß) je přitom univerzální teologická a filosofická perspektiva křesťanského pojetí viny a odpuštění (Hanna-Barbara Gerl-Falkovitz, Bedřich Jetelina).

Křesťanské pochopení toho, že Ježíšovo „Jděte do světa“ se nepopírá, nýbrž doplňuje s Pavlovým „Nepřizpůsobujte se tomuto světu“ – protože „získat svět“ nemusí vždy znamenat zachránit ho, nýbrž leckdy jen „ztratit svou duši“ – je příkladně ilustrováno i ve starších českých dějinách, např. postojem Karla IV. vůči intenzivně se nabízejícím pokušením moci (Zdeněk Kalista).

V tomto kontextu je jistě nasnadě otázka, jak chápe svou spásu sám dnešní svět. Zdá se, že po ztroskotání mesianistických totalitních ideologií zbývá jako hlavní nástroj horizontálně pojaté spásy vyspělá a stále se rozvíjející technologie. „Posthumanistické“ vize nám nabízejí různé druhy utopií: svět bezchybně řízený počítači, individuální nesmrtelnost dosažitelnou kybernetizací lidského těla apod. (Robert Sarka). Tento „egoteistický“ aspekt má i scientologická vize spásy, realizovaná pomocí psychotechnického vytváření „nových lidí“ – „duchovních vůdců světa“ (Andreas Fincke).

S tímto sebejistým sebeosvobozujícím patosem maximálně kontrastuje pokorné křesťanské hledání Bohem darovaných cest ke spáse a k alespoň nepatrnému pochopení jejího tajemství – ať už z hlediska přírodních věd, např. zkoumáním možností, jaké nám dává informační technologie vzhledem k přijetí pojmu Boží prozřetelnosti (Evžen Kindler), nebo z hlediska humanitních oborů, např. objevováním k transcendenci vázaného významu hodnot, jak nám jej zprostředkovává dosavadní vývoj filosofické axiologie (Jolana Poláková), nebo především přímou teologickou tematizací posledních lidských věcí (Tomáš Špidlík, pokračující diskuse mezi Ctiradem Pospíšilem a Stanislavem Sousedíkem, Lukáš Nosek o dokumentu Mezinárodní teologické komise apod.). 

Jolana Poláková