Hledání univerzální etiky

Problematika, jíž se zabývá stejnojmenný dokument Mezinárodní teologické komise z roku 2008, je pro dnešní svět mimořádně aktuální. Z toho důvodu ji rozpracovává i druhé letošní číslo Teologických textů. Teologický pohled nezastupitelně ukazuje, že k takové všelidsky uznávané etice, jejíž hledání by nebylo zneužitelné opět jen nějakou novou totalitou, není možno dospět ze žádného pouze světsky horizontálního východiska. Je patrné, že pouze živý, transcendentní Bůh (nikoli pouhá hypotéza Boha) se svou bezkonkurenční důvěryhodností a se svým příslibem „království“ míru, spravedlnosti a lásky může být skutečným garantem univerzální etiky. Z lidské strany je podle teologů nejhlubším a reálně nosným východiskem k univerzálně platné etice respekt k antropologické konstantě „přirozeného zákona“, zakotveného v hloubi našeho stvořeného bytí. Moderním způsobem jeho uznávání je ochrana lidských práv – jejichž neredukovaná verze je dnes obhajovatelná právě jen argumenty teologie.

Formálně sebezdatnější racionalita však sama o sobě nijak nezajišťuje skutečně žitou praxi obecně lidské mravnosti. Jeden z příspěvků v TT 2/2011 se proto věnuje zásadně potřebné lásce k nepřátelům, tak jak ji exemplárně prokázal, s rizikem ztráty života, svatý František z Assisi během křižáckých válek.

K tématům univerzální etiky může patřit také náš vztah k mimolidskému světu – i o tom je v TT řeč –, avšak všeobecně platné etické normy zásadně chrání důstojnost především všech lidských bytostí. Podle autorů TT 2 zejména těch nejslabších – nenarozených nebo nejrůznějšími způsoby handicapovaných.