Otázka:
Zajímalo by mne, jestli existuje náhoda. Tedy co považovat za náhodu a co již za řízení Boží? Občas mi přijde, že nějakou událost musím považovat za milost, protože si ji prostě nedovedu zdůvodnit a její vliv je pozoruhodný. Ale od kdy bych mohl říct, že se jedná o milost? Pokud mně poposune `někam dál`, tedy, že mne pozitivně ovlivní, např. prohloubí se moje víra? Co např. setkání s člověkem, který mi pomůže více `objevit` Boha? Milost či náhoda? A co když mi řekne `trochu míň` ... to už je náhoda, že jsem jej potkal? Promiňte, těžko se mi to vysvětluje. Jde mi o to, že sám dovedu říci, že se jedná o milost či náhodu, je-li událost na nějaké pomyslné úsečce jakoby na kraji. Ale když uprostřed ... Nakonec si říkám, jestli vůbec má cenu tuto věc řešit. Prosím, mohli by jste mi říct Váš názor? Děkuji.

Odpověď:
Otázka `náhody` nebo `Božího řízení` je otázkou pohledu na věc. Náhoda je dána zvláštním propojením dvou nebo více procesů, kde není daný nutný vnitřní mechanizmus. Fyzika a přírodověda vůbec pracuje zásadně s kauzálními jevy (příčina a následek), i když i zde se v určitých oblastech vynořuje `náhodnost` (viz např. Heisenbergův princip neurčitosti v oblasti nukleární fyziky). Podle klasického pojetí metafyziky má každý jev svou příčinu, i když je pro nás zatím neznámá. To vylučuje ateistické pojetí evoluce `náhodou`. Pro věřícího křesťana je celý svět `pod Boží vládou` - to si ovšem nesmíme vysvětlovat tak, že by Bůh řídil každý náš krok, ale tak, že ač člověk a svět mají svou autonomii, Boží záměr dojde ke svému naplnění. Pro křesťana neexistuje konkrétní měřítkou jak odlišit pouhou náhodu a Boží řízení, protože jsme všichni v oblasti Boží vlády. Spíš se vždy můžeme ptát: co mi tato situace může přinést, jak ji mám zhodnotit?
PŠ