Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Jak se katolická církev dívá na názor reinkarnací, tedy znovuzrození duše, která se vrátila z věčnosti do hmotnosti, aby čerpala další zkušenosti a přiblížíla se tak více, pokud možno absolutně, Bohu? Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Víra ve vzkříšení vylučuje reinkarnaci. Smrt je konec pozemského putování člověka - času milosti a slitování, které mu Bůh dopřává, aby naplnil svůj pozemský život podle Božích záměrů a aby rozhodl o svém posledním osudu. Když skončí náš jediný pozemský život, už se nevrátíme žít jiné pozemské životy. Každý člověk umírá jen jednou (Židům 9; 27). Po smrti není žádné převtělování. KKC 1013
Křesťanské vyznání vzkříšení mrtvých a odmítnutí preexistence duší (DS 403, 856, 1440) nenechává místo pro podobné názory. První vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. (1 Kor 15; 20-28) a podobně (2 Kor 5;10): Všichni se musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co učinil ve svém životě.
Předpoklad nestanoveného množství nových možností znevažuje Boží milost a lidskou svobodu realizovanou v jediném životě končícím smrtí. Nejsme přece vysvobozeni vlastními silami, ale spaseni Ježíšem Kristem a také nebudeme posuzování podle svého názoru na dobro, ale podle Božího zákona. Myslím však, že vedle poznání, které jsme přijali od našeho Pána jsou i závažné rozumové důvody, které mluví proti takovému výkladu kosmu. (Zde na zemi přibývá lidí a tím tedy i "duší" ačkoliv jsou "duše" vysvobozovány - jak je tedy možné dojít do konečného stádia?)
Nauka metempsychoze o přebývání duše v množství těl než se úplně očistí a tím osvobodí z koloběhu je vlastně skličující. Popírá naši osobnost a je v rozporu se základním pojetím lidského života jako zkoušky, který určí náš budoucí život. Navíc se ani nejedná o naději na novou šanci, ale úpornou snahu vymanit se z otroctví tisícirého putování duše po hmotných schránkách. Podle tohoto pojetí existuje duše před tělem a po smrti je mimo něj než přijme další tělo stejného či jiného druhu.
Názor o putování duší se v různých podobách objevuje v budhismu, hunduismu a novoplatonismu, ale křesťanství je tato (s)myšlenka cizí . Pro dokreslení ještě doporučuji přečíst si 13. a 25. kapitolu Matoušova evangelia.
Jak se katolická církev dívá na názor reinkarnací, tedy znovuzrození duše, která se vrátila z věčnosti do hmotnosti, aby čerpala další zkušenosti a přiblížíla se tak více, pokud možno absolutně, Bohu? Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Víra ve vzkříšení vylučuje reinkarnaci. Smrt je konec pozemského putování člověka - času milosti a slitování, které mu Bůh dopřává, aby naplnil svůj pozemský život podle Božích záměrů a aby rozhodl o svém posledním osudu. Když skončí náš jediný pozemský život, už se nevrátíme žít jiné pozemské životy. Každý člověk umírá jen jednou (Židům 9; 27). Po smrti není žádné převtělování. KKC 1013
Křesťanské vyznání vzkříšení mrtvých a odmítnutí preexistence duší (DS 403, 856, 1440) nenechává místo pro podobné názory. První vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. (1 Kor 15; 20-28) a podobně (2 Kor 5;10): Všichni se musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co učinil ve svém životě.
Předpoklad nestanoveného množství nových možností znevažuje Boží milost a lidskou svobodu realizovanou v jediném životě končícím smrtí. Nejsme přece vysvobozeni vlastními silami, ale spaseni Ježíšem Kristem a také nebudeme posuzování podle svého názoru na dobro, ale podle Božího zákona. Myslím však, že vedle poznání, které jsme přijali od našeho Pána jsou i závažné rozumové důvody, které mluví proti takovému výkladu kosmu. (Zde na zemi přibývá lidí a tím tedy i "duší" ačkoliv jsou "duše" vysvobozovány - jak je tedy možné dojít do konečného stádia?)
Nauka metempsychoze o přebývání duše v množství těl než se úplně očistí a tím osvobodí z koloběhu je vlastně skličující. Popírá naši osobnost a je v rozporu se základním pojetím lidského života jako zkoušky, který určí náš budoucí život. Navíc se ani nejedná o naději na novou šanci, ale úpornou snahu vymanit se z otroctví tisícirého putování duše po hmotných schránkách. Podle tohoto pojetí existuje duše před tělem a po smrti je mimo něj než přijme další tělo stejného či jiného druhu.
Názor o putování duší se v různých podobách objevuje v budhismu, hunduismu a novoplatonismu, ale křesťanství je tato (s)myšlenka cizí . Pro dokreslení ještě doporučuji přečíst si 13. a 25. kapitolu Matoušova evangelia.
