Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Jsem rád za své katolické bratry, miluji je, ale nenávidím římský katolicismus - kult Marie a svátých - Ježíš je jediný náš přímluvce u Boha, všichni jsme Svatí - jsme posvěceni od Boha. Svatí jsou nebibličtí - ppokus o kompromis pro polyteistické obyvatelstvo středozemí - BLUD. A co očistec - nebiblické. Co celibát kněžích = nebiblické, Pavel nám říká, aby starší měli jednu ženu. A co katolická naktivita v oblasti tuzemských misii - kdo lidem za Vás řekne evangelium. Co vaše křtění - novorozeňata se nemohou rozhodnout - podle Bible to však má být vědomé rozhodnutí. Co vy na to? Díky.
Odpověď:
Milý příteli. Vaše argumentace - NEBIBLICKÉ - je poněkud scestná. Bible - konkrétně NZ totiž nevznikl nikde jinde než právě v katolické církvi a každé odvolání se na Písmo je zároveň odvoláním buď na židovskou nebo na prvokřesťanskou tradici. Pokud má být člověk k přístupu k Bibli poctivý, tak prostředí, kde vznikla, nemůže jednoduše obejít, vytržení z kontextu je totiž vždy velmi problematické.
Nevím, odkud berete informace pro svá tvrzení, že by kult Marie a svatých byl nebiblický. O Marii je v Písmu psáno: `Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný...` (Lk 1,48n). Maria jako i ostatní `svatí` nejsou v úctě stavěni na roveň Boha, ale jako příklady Božího působení na nich. Čili ŽÁDNÝ polyteizmus.
I když slovo `očistec` v Písmu nenajdete, ještě neznamená, že by to byl nesmysl. Učení o očistci se zakládá na možnost modliteb a smírných obětí za zemřelé (např. 2Mak 12,46). V NZ není tato praxe nikde zavrhnuta a prvotní křesťané modlitbu za mrtvé a za jejich spásu praktikovali. Jsou o tom doklady v tradici církve, stačí si projít např. křesťanské katakomby. Je možné, že by se apoštolové mýlili? Pak by byl ovšem zmýlený i NZ, protože definitivní redakce kánonu NZ je ze potvrzena ze 4. století. Je možné, že by něco jiného bylo v Písmu napsáno a něco jiného věřeno? Nezlobte se, ale připadá mi to poněkud absurdní...
Celibát není teologickou podmínkou pro svátost kněžství, nevyplývá z podstaty svátosti. Je to záležitost praxe. Ve východních církvích není celibát požadován, v západní ano jako `pohotovost ke službě`.
Netvrdím, že misijní aktivita je ideální, ale rozhodně není nulová. Svědčí o tom mimo jiné i počet pokřtěných dospělých např. v naší brněnské diecézi: děti 7-14 let: 258, od 14-25: 189, nad 25: 98. A křtění malých dětí není nebiblické - viz Skutky apoštolů, kde se mluví o tom, že byl pokřtěn `celý jeho dům` (srv. Sk 16,15.33; 18,8; 1Kor 1,16). Znamená to včetně dětí, za které přebírají zodpovědnost rodiče. A tato praxe byla stejná i u prvotní církve. Výslovně je dosvědčena ze 2. století.
PŠ
Jsem rád za své katolické bratry, miluji je, ale nenávidím římský katolicismus - kult Marie a svátých - Ježíš je jediný náš přímluvce u Boha, všichni jsme Svatí - jsme posvěceni od Boha. Svatí jsou nebibličtí - ppokus o kompromis pro polyteistické obyvatelstvo středozemí - BLUD. A co očistec - nebiblické. Co celibát kněžích = nebiblické, Pavel nám říká, aby starší měli jednu ženu. A co katolická naktivita v oblasti tuzemských misii - kdo lidem za Vás řekne evangelium. Co vaše křtění - novorozeňata se nemohou rozhodnout - podle Bible to však má být vědomé rozhodnutí. Co vy na to? Díky.
Odpověď:
Milý příteli. Vaše argumentace - NEBIBLICKÉ - je poněkud scestná. Bible - konkrétně NZ totiž nevznikl nikde jinde než právě v katolické církvi a každé odvolání se na Písmo je zároveň odvoláním buď na židovskou nebo na prvokřesťanskou tradici. Pokud má být člověk k přístupu k Bibli poctivý, tak prostředí, kde vznikla, nemůže jednoduše obejít, vytržení z kontextu je totiž vždy velmi problematické.
Nevím, odkud berete informace pro svá tvrzení, že by kult Marie a svatých byl nebiblický. O Marii je v Písmu psáno: `Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný...` (Lk 1,48n). Maria jako i ostatní `svatí` nejsou v úctě stavěni na roveň Boha, ale jako příklady Božího působení na nich. Čili ŽÁDNÝ polyteizmus.
I když slovo `očistec` v Písmu nenajdete, ještě neznamená, že by to byl nesmysl. Učení o očistci se zakládá na možnost modliteb a smírných obětí za zemřelé (např. 2Mak 12,46). V NZ není tato praxe nikde zavrhnuta a prvotní křesťané modlitbu za mrtvé a za jejich spásu praktikovali. Jsou o tom doklady v tradici církve, stačí si projít např. křesťanské katakomby. Je možné, že by se apoštolové mýlili? Pak by byl ovšem zmýlený i NZ, protože definitivní redakce kánonu NZ je ze potvrzena ze 4. století. Je možné, že by něco jiného bylo v Písmu napsáno a něco jiného věřeno? Nezlobte se, ale připadá mi to poněkud absurdní...
Celibát není teologickou podmínkou pro svátost kněžství, nevyplývá z podstaty svátosti. Je to záležitost praxe. Ve východních církvích není celibát požadován, v západní ano jako `pohotovost ke službě`.
Netvrdím, že misijní aktivita je ideální, ale rozhodně není nulová. Svědčí o tom mimo jiné i počet pokřtěných dospělých např. v naší brněnské diecézi: děti 7-14 let: 258, od 14-25: 189, nad 25: 98. A křtění malých dětí není nebiblické - viz Skutky apoštolů, kde se mluví o tom, že byl pokřtěn `celý jeho dům` (srv. Sk 16,15.33; 18,8; 1Kor 1,16). Znamená to včetně dětí, za které přebírají zodpovědnost rodiče. A tato praxe byla stejná i u prvotní církve. Výslovně je dosvědčena ze 2. století.
PŠ
