Otázka:
Ahoj!
Mám takový dost velký problém. Bydlím na vesnici, kde také chodím do kostela. Tedy až dosud jsem tady chodila. Když jsme se sem před osmi lety přestěhovali, začala jsem tu s mým bratrem ministrovat - žádné jiné děcka sem nechodily, věkový průměr je až dosud 60 let..., občas někdo umře...
Bratr postupně odmítl do tohoto kostela chodit - jezdí každý týden radši do vedlejší vesnice, kde má kamaráda, jsou tam i jiné děcka, mladý kněz...
Já jsem tady vždycky ministrovala ráda, ale v posledních letech mi začalo vadit, že stále musím ministrovat, že není kdo jiný, člověk je fakt jako uvázaný(navíc už je mi 20).
Taky mi velmi vadí to, že mše jsou v sobotu ve dvě hodiny odpoledne
, kněz neumí dát v kázání poučení do všedního života, ačkoli jinak si ho velmi vážím. Taky se často už stalo, že nám spojil tu jedinou sobotní mši - s nedělní platností - s pohřbem...
Už poslední měsíc tady nechodím, prostě nemůžu. Věřte mi, že já z té mše nic nemám, raději jezdím do nedalekého města na mši v neděli.
Proč Vám ale tohle všechno píšu - setkala jsem se totiž spíše s negativními reakcemi na své chování, proto Vás prosím o jedno - dělám vůbec dobře?
Já osobně si myslím, že asi spíš ano.
Taky bych byla ráda, pokud má někdo podobný problém, nebo zkušenosti, aby mi o tom napsal. Možná, že pak budu mít na celou věc trochu jiný - ne tak subjektivní pohled.

Odpověď:
Církev odjakživa brala jako velmi vážný důvod pro odmítnutí i důležitých závazků "nebezpečí ztráty víry". Jen vy sama víte, zda jste odešla ze své farnosti jen z jakési duchovní mlsnosti, anebo z vážné potřeby. Každopádně i nadále máte ve své farnosti jistou roli, i kdyby měla spočívat jen v modlitbě za Vaše společenství a za Vašeho faráře. Možná po určitém čase regenerace v novém společenství objevíte nové možnosti, jak působit "doma". Je také možné, že se Vám podaří skloubit nějakou formu čerpání v živém společenství s účastí na Vaší "neživé" mši.