Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Chvála Kristu,
chtěla bych se zeptat na otázku BOLESTI. Když trpíme - je to trest? Nebo zkouška? Vždyť v Písmu stojí, že Pán na sebe vzal naše NEMOCI a BOLESTI! Nemůže-li křesťan svpu bolest unést, proč ho Pán neuzdraví? Je to otázk víry a důvěry, nebo v tom je něco "více"?
Odpověď:
Jak to“funguje“ u Boží prozřetelnosti, tak to je dost nesnadné nějak jednoznačně popsat. To, že určité události – příjemné i nepříjemné – mohou být zkouškou, cestou k moudrosti a tříbením z Boží strany, které ale naši svobodu neanuluje, ale počítá s ní, tak to bych viděl jako zkušenost a Boží slovo to na mnoha místech dokládá. Používání termínu trest může být adekvátní při znalosti souvislostí, jak Bůh vidí člověka a co znamená spravedlnost a milosrdenství. Bez vědomí tohoto tajemství může používání termínu trest v souvislosti s našim jednáním a situací někdy navozovat špatnou představu Boha (nepřiměřená tvrdost, libování si v bolesti, chybějící milosrdenství a otcovská láska) a naše nepřiměřené reakce (strach z Boha, ochladnutí vztahu k Bohu, pokrytecká vypočítavost, dětinské jednání – jednání nikoli z motivu lásky, ale ze strachu). Ježíš sám se výrazně ohrazuje v evangeliu, když se ho v souvislosti s jedním slepým ptají, jestli zhřešil on nebo jeho rodiče. Ježíš říká, že ta nemoc tu není z důvodu, které mu předkládají, ale aby se skrze ni zjevily Boží skutky (Jan 9). A velké Boží skutky se mohou odehrát nejen skrze uzdravení, ale i skrze snášení nemoci, skrze poznání z bolesti zrozeného atd.
"Vzal na sebe naše NEMOCI a BOLESTI." Vzal je na sebe, ale tak, že nemoc a bolest neodčaroval (omlouvám se za to slovo) pryč, ale dovolil, aby na něj samotného bolest a nemoc těžce dopadla. Tím se solidarizoval s námi lidmi, kteří bolest musíme snášet, a tím také odňal bolesti osten totální nesmyslnosti. Jeho rány nás především uzdravují z beznaděje, která je spojená s bolestí a nemocí, ale která zde může být i tehdy, když je člověk zdráv a nic ho nebolí. Uzdravení je především ve víře ve spásu, tedy ve svět, kde nebude ani nemoc ani bolest. Jsou zde samozřejmě i lidsky nevysvětlitelná uzdravení. V Bibli i v naší soudobé zkušenosti. Tak jako ani v Novém zákoně Ježíš neuzdravil všechny nemocné té doby, stejně je tomu i dnes. Otázku PROČ si kladou mnozí (včetně nás osobně), ale myslím, že na ní není triviální odpověď. Na tu otázku někdy bolestně nacházíme – často až po velmi dlouhé době - odpověď ve světle víry, jindy ta odpověď ne a ne přijít. Pak je třeba opřít se ve víře jen o vědomí, že Ježíš nepřišel, aby odstranil všechno zlo, aby nám dal bezstarostný a bezbolestný život, ... ale aby dal život věčný.
Dalo by se psát ještě mnoho na toto téma, ale to už udělali moji kolegové v podobných a někde téměř totožných dotazech na KATOLIKu.CZ. Prošel jsem to v našem archivu a uvádím to, co se z různých úhlů věnuje dané problematice.
Jsou to otázky:
1079, 769, 383,273, 1436.
V odpovědích jsou také zajímavé odkazy na knihy, které se věnují dané problematice.
Chvála Kristu,
chtěla bych se zeptat na otázku BOLESTI. Když trpíme - je to trest? Nebo zkouška? Vždyť v Písmu stojí, že Pán na sebe vzal naše NEMOCI a BOLESTI! Nemůže-li křesťan svpu bolest unést, proč ho Pán neuzdraví? Je to otázk víry a důvěry, nebo v tom je něco "více"?
Odpověď:
Jak to“funguje“ u Boží prozřetelnosti, tak to je dost nesnadné nějak jednoznačně popsat. To, že určité události – příjemné i nepříjemné – mohou být zkouškou, cestou k moudrosti a tříbením z Boží strany, které ale naši svobodu neanuluje, ale počítá s ní, tak to bych viděl jako zkušenost a Boží slovo to na mnoha místech dokládá. Používání termínu trest může být adekvátní při znalosti souvislostí, jak Bůh vidí člověka a co znamená spravedlnost a milosrdenství. Bez vědomí tohoto tajemství může používání termínu trest v souvislosti s našim jednáním a situací někdy navozovat špatnou představu Boha (nepřiměřená tvrdost, libování si v bolesti, chybějící milosrdenství a otcovská láska) a naše nepřiměřené reakce (strach z Boha, ochladnutí vztahu k Bohu, pokrytecká vypočítavost, dětinské jednání – jednání nikoli z motivu lásky, ale ze strachu). Ježíš sám se výrazně ohrazuje v evangeliu, když se ho v souvislosti s jedním slepým ptají, jestli zhřešil on nebo jeho rodiče. Ježíš říká, že ta nemoc tu není z důvodu, které mu předkládají, ale aby se skrze ni zjevily Boží skutky (Jan 9). A velké Boží skutky se mohou odehrát nejen skrze uzdravení, ale i skrze snášení nemoci, skrze poznání z bolesti zrozeného atd.
"Vzal na sebe naše NEMOCI a BOLESTI." Vzal je na sebe, ale tak, že nemoc a bolest neodčaroval (omlouvám se za to slovo) pryč, ale dovolil, aby na něj samotného bolest a nemoc těžce dopadla. Tím se solidarizoval s námi lidmi, kteří bolest musíme snášet, a tím také odňal bolesti osten totální nesmyslnosti. Jeho rány nás především uzdravují z beznaděje, která je spojená s bolestí a nemocí, ale která zde může být i tehdy, když je člověk zdráv a nic ho nebolí. Uzdravení je především ve víře ve spásu, tedy ve svět, kde nebude ani nemoc ani bolest. Jsou zde samozřejmě i lidsky nevysvětlitelná uzdravení. V Bibli i v naší soudobé zkušenosti. Tak jako ani v Novém zákoně Ježíš neuzdravil všechny nemocné té doby, stejně je tomu i dnes. Otázku PROČ si kladou mnozí (včetně nás osobně), ale myslím, že na ní není triviální odpověď. Na tu otázku někdy bolestně nacházíme – často až po velmi dlouhé době - odpověď ve světle víry, jindy ta odpověď ne a ne přijít. Pak je třeba opřít se ve víře jen o vědomí, že Ježíš nepřišel, aby odstranil všechno zlo, aby nám dal bezstarostný a bezbolestný život, ... ale aby dal život věčný.
Dalo by se psát ještě mnoho na toto téma, ale to už udělali moji kolegové v podobných a někde téměř totožných dotazech na KATOLIKu.CZ. Prošel jsem to v našem archivu a uvádím to, co se z různých úhlů věnuje dané problematice.
Jsou to otázky:
1079, 769, 383,273, 1436.
V odpovědích jsou také zajímavé odkazy na knihy, které se věnují dané problematice.
