Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
V Katolickém týdeníku č. 42 z 19. října 2003 byla inzerována kniha brněnského vydavatelství Cesta - Miriam Therese Winterová: Z HLUBIN BEZEDNÝCH - Příběh Ludmily Javorové, vysvěcené na římskokatolického kněze. Vydavatelství Cesta má rovněž zvýrazněný odkaz na Vašich stránkách. Moje otázka je následující: Proč je v "katolickém" periodiku vycházejícím pod dohledem ČBK umístěna reklama na knihu, která hrubě odporuje katolické víře a propaguje neposlušnou křesťanku, jež se svým skutkem vyloučila z Církve Kristovy? Proč je na www.katolik.cz zvírazněný odkaz na vydavatelství, které skoro každým svým titulem napadá Církev svatou a její tradiční učení? Jen pro připomenutí, pokud byste náhodou nevěděli, žena nemůže být vysvěcena na kněze. Stejně tak nikdo nemůže být pokřtěn kofolou. Chybná materie.
S Pánem Bohem
Martin R. Čejka
Odpověď:
Bohužel Vám nedokážu odpovědět, proč je v Katolickém týdenníku reklama na knihu Vámi uvedenou. Zřejmě, a to je jen můj neověřený dohad, jsou zde uváděny knihy, vycházející v křesťanských (katolických) nakladatelstvích. Do podmínek uveřejnění nevidím, proto k tomu nedokážu víc říci. Pokud nalezení správné odpovědi považujete za neodkladné, bude nejlépe se obrátit přímo na redakci KT.
Proč je na stránkách odkaz na brněnské nakladatelství CESTA, by se dalo uvést mnoho důvodů. Pokusím se jich několik vyjmenovat:
1. Web www.katolik.cz vznikl jako soukromé stránky p. Petra Handlara, který je stále jejich vlastníkem, provozovatelem, tvůrcem a správcem. On je vlastně tou poslední instancí, která rozhoduje, co návštěvníci na stránkách najdou. Pokud uzná za vhodné dát na stránky nějaký odkaz, tak tam bude a nikdo s tím nic nenadělá.
2. Ačkoli platí bod 1., tvůrce tohoto webu si rozhodně nepočíná absolutisticky, ale každou změnu konzultuje se svými spolupracovníky.
Pokud mě paměť neklame, tak proti zveřejnění odkazu na Nakladatelství Cesta nikdo nic nenamítal, všichni to podpořili.
3. Tento všeobecný souhlas byl vyvolán tím, že se Nakladatelství Cesta uvolilo sponzorovat soutěž na www.katolik.cz knihami ze své produkce.
Protože provozování stránek nepřináší žádný zisk, ale zároveň smysl soutěže sám o sobě volá po nějaké výhře, je vítána každá forma sponzorství. Zveřejnit odkaz na dárce výher do soutěže je tím nejmenším, co lze na oplátku udělat.
4. Žádný z návštěvníku stánek www.katolik.cz nemá ani morální, ani právní povinnost kupovat knihy z výše jmenovaného nakladatelství. Každý se může řídit vlastní potřebou, vkusem, zájmem.
5. Nepřipadá mi, že by nakladatelství "skoro každým svým titulem napadalo Církev svatou a její tradiční učení". Asi by bylo asi na dlouhou polemiku (a zřejmě nikam nevedoucí) stanovit, co je vlastně Tradice a tradiční učení církve. Toto teď odložíme stranou. Já jsem na na zvlášť "napadající" tituly nenarazil, naopak mě některé počiny velmi potěšily (V. E. Frankl, A. de Mello apod.). Pokud nám ovšem zašlete soupis alespoň každého druhého titulu, tedy cca 75 knih, s příslušnými konkrétními výhradami, a budou-li tyto pro nás přesvědčivé, pak jsme samozřejmě ochotni znovu zvážit vhodnost zveřejnění odkazu. Budeme Vám vděčni za konkrétní a fundované připomínky.
6. V případu paní Javorové se považuji za toho posledního, který by měl dělat soudce. Tak radikálně jaky Vy bych k němu přistupovat nechtěl. Především můžeme vydanou knihu chápat jako svědectví o době, která je již naštěstí za námi. Nebyla vždy jednoduchá, problém tzv. podzemní církve" je hodně složitý a obávám se, že nikdy ani na všechny otázky odpověď nedostaneme. Jistě, pokud budeme tento případ posuzovat pouze z hlediska církevního práva, ať už podle CIC z r. 1917 či CIC z r. 1983, pak se jedná skutečně o neplatnou svátost. Nicméně o platnosti se častokrát pochybovalo v případech vysvěcených mužů. Asi bychom se museli zeptat přímo aktivistů podzemní církve, co je k takovým krokům vedlo, to se nám již asi ve všech případech již nepodaří. Sice máme možnost posuzovat věci neutrálně s čistou hlavou, ale zase neprožíváme intenzívně důvody, které tito lidé měli, a situaci, jak ji oni tehdy prožívali. Sice věci objektivně zhodnotíme, ovšem to samotné nám nedává právo, abychom protagonisty tak jednoduše odsoudili. Jedna lidová moudrost praví: "Po bitvě je každý generálem." Pokud se Vám názory v knize obsažené nelíbí a nesouhlasíte s nimi, pak není nic jednoduššího, než knihu odložit. Pokud vím, jejím cílem není věrouka, ale životní příběh. A ten už nevrátíme, ani nezměníme.
PS: To, že ženy nemohou být svěceny na kněze, pochopitelně víme, alespoň se to stále na teologické fakultě tak učí, ovšem o "chybné matérii" v této souvislosti čtu poprvé. Nás alespoň učili, že matérií při udělování svátosti kněžství je modlitba biskupa a spojená s vkládáním rukou. V případě paní Javorové je "zádrhel" v příjemci svátosti, který neodpovídá kán. 1024 současného kodexu či kán 986 kodexu minulého. Takže ne jako při "křtu kofolou", ale jako když by někdo chtěl křtít pejska či kočičku :-). Ale ani tento příklad není zcela přesný, protože nemožnost pokřtít zvíře tkví v samé podstatě svátosti. Omezení příjemce svátoti kněžství na muže či podobně slib celibátu nevyplývá z teologie svátosti, ale jen z disciplíny církve.
V Katolickém týdeníku č. 42 z 19. října 2003 byla inzerována kniha brněnského vydavatelství Cesta - Miriam Therese Winterová: Z HLUBIN BEZEDNÝCH - Příběh Ludmily Javorové, vysvěcené na římskokatolického kněze. Vydavatelství Cesta má rovněž zvýrazněný odkaz na Vašich stránkách. Moje otázka je následující: Proč je v "katolickém" periodiku vycházejícím pod dohledem ČBK umístěna reklama na knihu, která hrubě odporuje katolické víře a propaguje neposlušnou křesťanku, jež se svým skutkem vyloučila z Církve Kristovy? Proč je na www.katolik.cz zvírazněný odkaz na vydavatelství, které skoro každým svým titulem napadá Církev svatou a její tradiční učení? Jen pro připomenutí, pokud byste náhodou nevěděli, žena nemůže být vysvěcena na kněze. Stejně tak nikdo nemůže být pokřtěn kofolou. Chybná materie.
S Pánem Bohem
Martin R. Čejka
Odpověď:
Bohužel Vám nedokážu odpovědět, proč je v Katolickém týdenníku reklama na knihu Vámi uvedenou. Zřejmě, a to je jen můj neověřený dohad, jsou zde uváděny knihy, vycházející v křesťanských (katolických) nakladatelstvích. Do podmínek uveřejnění nevidím, proto k tomu nedokážu víc říci. Pokud nalezení správné odpovědi považujete za neodkladné, bude nejlépe se obrátit přímo na redakci KT.
Proč je na stránkách odkaz na brněnské nakladatelství CESTA, by se dalo uvést mnoho důvodů. Pokusím se jich několik vyjmenovat:
1. Web www.katolik.cz vznikl jako soukromé stránky p. Petra Handlara, který je stále jejich vlastníkem, provozovatelem, tvůrcem a správcem. On je vlastně tou poslední instancí, která rozhoduje, co návštěvníci na stránkách najdou. Pokud uzná za vhodné dát na stránky nějaký odkaz, tak tam bude a nikdo s tím nic nenadělá.
2. Ačkoli platí bod 1., tvůrce tohoto webu si rozhodně nepočíná absolutisticky, ale každou změnu konzultuje se svými spolupracovníky.
Pokud mě paměť neklame, tak proti zveřejnění odkazu na Nakladatelství Cesta nikdo nic nenamítal, všichni to podpořili.
3. Tento všeobecný souhlas byl vyvolán tím, že se Nakladatelství Cesta uvolilo sponzorovat soutěž na www.katolik.cz knihami ze své produkce.
Protože provozování stránek nepřináší žádný zisk, ale zároveň smysl soutěže sám o sobě volá po nějaké výhře, je vítána každá forma sponzorství. Zveřejnit odkaz na dárce výher do soutěže je tím nejmenším, co lze na oplátku udělat.
4. Žádný z návštěvníku stánek www.katolik.cz nemá ani morální, ani právní povinnost kupovat knihy z výše jmenovaného nakladatelství. Každý se může řídit vlastní potřebou, vkusem, zájmem.
5. Nepřipadá mi, že by nakladatelství "skoro každým svým titulem napadalo Církev svatou a její tradiční učení". Asi by bylo asi na dlouhou polemiku (a zřejmě nikam nevedoucí) stanovit, co je vlastně Tradice a tradiční učení církve. Toto teď odložíme stranou. Já jsem na na zvlášť "napadající" tituly nenarazil, naopak mě některé počiny velmi potěšily (V. E. Frankl, A. de Mello apod.). Pokud nám ovšem zašlete soupis alespoň každého druhého titulu, tedy cca 75 knih, s příslušnými konkrétními výhradami, a budou-li tyto pro nás přesvědčivé, pak jsme samozřejmě ochotni znovu zvážit vhodnost zveřejnění odkazu. Budeme Vám vděčni za konkrétní a fundované připomínky.
6. V případu paní Javorové se považuji za toho posledního, který by měl dělat soudce. Tak radikálně jaky Vy bych k němu přistupovat nechtěl. Především můžeme vydanou knihu chápat jako svědectví o době, která je již naštěstí za námi. Nebyla vždy jednoduchá, problém tzv. podzemní církve" je hodně složitý a obávám se, že nikdy ani na všechny otázky odpověď nedostaneme. Jistě, pokud budeme tento případ posuzovat pouze z hlediska církevního práva, ať už podle CIC z r. 1917 či CIC z r. 1983, pak se jedná skutečně o neplatnou svátost. Nicméně o platnosti se častokrát pochybovalo v případech vysvěcených mužů. Asi bychom se museli zeptat přímo aktivistů podzemní církve, co je k takovým krokům vedlo, to se nám již asi ve všech případech již nepodaří. Sice máme možnost posuzovat věci neutrálně s čistou hlavou, ale zase neprožíváme intenzívně důvody, které tito lidé měli, a situaci, jak ji oni tehdy prožívali. Sice věci objektivně zhodnotíme, ovšem to samotné nám nedává právo, abychom protagonisty tak jednoduše odsoudili. Jedna lidová moudrost praví: "Po bitvě je každý generálem." Pokud se Vám názory v knize obsažené nelíbí a nesouhlasíte s nimi, pak není nic jednoduššího, než knihu odložit. Pokud vím, jejím cílem není věrouka, ale životní příběh. A ten už nevrátíme, ani nezměníme.
PS: To, že ženy nemohou být svěceny na kněze, pochopitelně víme, alespoň se to stále na teologické fakultě tak učí, ovšem o "chybné matérii" v této souvislosti čtu poprvé. Nás alespoň učili, že matérií při udělování svátosti kněžství je modlitba biskupa a spojená s vkládáním rukou. V případě paní Javorové je "zádrhel" v příjemci svátosti, který neodpovídá kán. 1024 současného kodexu či kán 986 kodexu minulého. Takže ne jako při "křtu kofolou", ale jako když by někdo chtěl křtít pejska či kočičku :-). Ale ani tento příklad není zcela přesný, protože nemožnost pokřtít zvíře tkví v samé podstatě svátosti. Omezení příjemce svátoti kněžství na muže či podobně slib celibátu nevyplývá z teologie svátosti, ale jen z disciplíny církve.
