Otázka:
Dozvěděl jsem se, že vše,co je v evangeliích, nemusel říct přímo Ježíš, ale je to třeba od první církve. Jak tedy vnímat NZ jako Boží slovo, jaký je skutečně Kristus, když nemusí být všechna slova, činy od něho? Děkuji!

Odpověď:
Předpokládáme, že evangelia psali jejich autoři až nějakou dobu po Ježíšově smrti. Proto musíme brát v úvahu, že výroky nereprodukovali v doslovné, nýbrž obsahové podobě. Lze to představit i na jiných částech: jaká je objektivní podoba nápisu na kříži (tady nemohlo jít o přeslechnutí) - Ježíš Nazaretský, král židovský / To je Ježíš, král Židů / Toto je král Židů / Král Židů? Podobné je to i v ostatních případech, které se i přímo týkají Ježíše Krista. Pokud máme na paměti, že evangelium je Božím slovem a ne výnosem – Slovem pro lidi v konkrétní situaci – zachovává svou podobu důvěryhodného zdroje. A vždy se před literárním smyslem kladl důraz na duchovní význam (alegorický ve vztahu ke Kristu, morální vedoucí ke právnému jednání, anagogický přivádějící k Bohu). Tedy: nejen co bylo, ale čemu věřit, jak jednat a kam směřovat.

Doba nějaké literární archeologie již minula. Pečlivé třídění biblických úryvků na „ipsissima verba / logia“, různé prameny a vsuvky sice vedlo k rozvoji textové kritiky, nemůže se však obrátit proti existenci Ježíše, jeho učení, působení, zázrakům, smrti a vzkříšení. Vždyť Písmo svaté Nového zákona je slovem o Slovu, tedy svědectvím prvotní církve o Vykupiteli. Ačkoliv formulace mohou být relativizovány (že evangelista doplnil text vlastním vysvětlením či zdůraznil spirituální rozměr), její výpovědi učí pravdě, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou.