Otázka:
Dovolíte-li, chtěl bych se zeptat na svátost manželstvi:
1. Čím vzniká svátost manželství (jakými kanonickými úkony a ve kterém okamžiku vznikne), zejména, zda vzniká vyslovením kanonické formule slibu.
2. Jakou roli hraje ve vzniku svátosti kopulace manželů? Je manželství manželstvím se svátostí i bez spojení pohlaví, resp. před ním?
3. Co je to svátost, lze ji pozorovat? Lze pozorovat rozdíl v právně ekvivalentních manželstvích mezi těmi, jež vznikly se svátostí manželství, a mezi těmi, které s ní nevznikly?
4. Může vzniknout manželství se svátostí manželství mezi lidmi, kteří neznají kanonickou formuli slibu?
5. Jaká je role církve při vzniku svátosti manželství? Je rozdíl mezi svátostí, která vznikne za asistence církve, a svátostí, která vznikne bez této asistence?
6. Končí svátost manželství smrtí některého z manželů, nebo smrtí obou manželů, nebo ji přetrvává?
7. Pokud se stávají manželé jedinou osobou, znamená to, že i jejich duše je jediná? Znamená to, že jejich naděje na spásu je stejná?
8. Jaká je etymologie slova svátost? Je odvozena od slova svatý?

Odpověď:
Dosud jsem se nesetkal s definováním svátosti „od 11:46 SEČ působí svou milostí věčný Bůh…“, neboť takto můžeme uzavírat jen právní platnost manželského svazku. Svátost je Boží pomoc v manželství; až ono vznikne, může v něm Bůh svou milostí působit. Takže se musí určit vznik manželství (nikoliv svátosti manželství) – vytváří ho právní souhlas mezi způsobilými osobami podle kánonu 1057 CIC. Manželský slib však zahrnuje i manželský život, podobně jako lítost nad hříchy závazek jejich vyznání ve svátosti smíření. Není možné uzavírat sňatek a nikdy nežít jako manželé (minimálně od roku 1564). Tridentský koncil přesně stanovil právní požadavky: manželský slib vyslovený před farářem a dvěma svědky. (Ve východních církvích je nezbytné i požehnání kněze.)

Starší právní termín kopulace se týká sezdávání. Skutečnost manželství před vzájemným stykem potvrzuje výše citovaný kánon; soužití bez něj by bylo nenaplněným manželstvím.

Svátost má viditelnou složku jen skrze vnější znamení. Právně manželství katolíků a nevěřících není ekvivaletní, protože je buď svátostné nebo přirozené. Soužití katolíků bez církevně platného uzavření není ani manželstvím; a snad nemůže nastat, že by pokřtěný neměl potuchy o církevní formě. Vždyť všechny kultury svatbu spojují s obřady. Neznamená to však, že se musí snoubenci naučit slib. Jedna z variant uzavření manželství je, že oddávající klade snoubencům otázky stran zachovávání manželského slibu a snoubenci odpovídají Ano. (Např.: „Odevzdáváte se N. a přijímáte ji za manželku?“ „Ano.“ „Slibujete, že jí zachováte lásku, úctu a věrnost?“ „Ano.“ atd.)

Manželství, které nebylo uzavřeno platně, není svátostné. Právo vyžaduje, aby u platného uzavření manželství asistoval zplnomocněný kněz či jáhen, nebo v případě nouze alespoň nějaký kněz či jáhen; v případě opravdové nouze, kdy není možné dosáhnout přítomnosti kněze či jáhna nebo kdy lze rozumně předpokládat, že toho nebude možno dosáhnout (alespoň na tři měsíce), lze uzavřít platně manželství jen před dvěma svědky. Právo zde pamatuje i na misijní oblasti – svátosti však nejsou mimo církev; vždy k tomu musí být společenství veřících, a i novomanželé mají být věřící.

Jediná příčina zániku uznaného a dokonaného manželství je smrt (stačí jednoho z partnerů :-().

Manželé se stávají jedním tělem, tedy tělo druhého jim není cizí. Osoba (psychologicky, že ví sám o sobě) i duše (teologicky, že je svobodnou bytostí před Bohem) jsou rozdílné a nesmíšené. Usilují společně o spásu v lásce a službě navzájem, ale to nevytváří nijakou provázanost jejich osudu – jak to dokládá partnerství s alkoholikem či opačně osobní proměna života.

V naší řeči spolu slovo svátost a svatý etymologicky i obsahově souvisí.