Otázka:
Při kázání kněz rozebíral Ježíšův požadavek lásky k bližnímu a podobenství o milosrdném Samaritánovi. Nejprve Ježíš odpovídá na otázku co je třeba činit pro získání věčného života: Milovat Boha tak moc jak jen to půjde, nade vše, a bližního svého jako sebe samého.
A pak Ježíš nechává zákoníka odpovědět na svou otázku, kdo že se mu zdá být bližním tomu, kdo se dostal mezi lotry. Zákoník odpovídá: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství."
Je snad potřeba ještě něco dodávat? Vše teď bylo již řečeno! Oloupenému a zraněnému člověku se najednou stal milosrdný Samaritán jeho bližním! Vznikl nový vztah a s ním pro pocestného povinnost lásky k tomu Samaritánovi. Zákoník, který Ježíše pokoušel, od Ježíše dostal odpověď. Když se zákoník vžije do osudu onoho oloupeného a zraněného pocestného, a zeptá se sám sebe, jak by se po svém uzdravení choval k milosrdnému Samaritánovi, co si po pravdě odpoví? Od teď ví, že takového člověka má pro jeho milosrdný skutek který sám na sobě pocítil milovat jako sebe sama, chce-li dostat věčný život. Jenže nebyl by to Ježíš, kdyby ještě něčím nepřekvapil, kdyby si ještě "nepřisadil" řka "Jdi a čiň i ty podobně." Nemáme tu tedy celkem TŘI požadavky, z nichž pouze jediný z nich hovoří o mém vztahu k mým bližním? Takto oloupený a zraněný pocestný asi dobře cítí (v souhlase se soudobým chápáním Ježíšovy doby), kdo je jeho bližní. Druhá podmínka vstupu do věčného života po lásce k Bohu nadevše je - považuj svého zachránce za svého nejlepšího přítele. Miluj ho jako sebe sama. Rozděl se s ním, když bude něco potřebovat. -
Najednou zmizel neurčitý pojem "lásky k bližnímu" a na jeho místo nastoupily požadavky dva:
1.Láska k mým vlastním bližním, které nemohu neznat, protože každý z nich osobně pro mne úmyslně vykonal něco o čem byl přesvědčený že to nutně potřebuji.
2. Pomáhej těm, kteří to nutně potřebují!(Všem, nejen tvým bližním, tedy nejen těm, kteří pomohli tobě předtím. O Samaritánu se nepíše, že by přemýšlel, jestli pro něj pocestný předtím něco vykonal, on se ustrnul, nechal na sebe působit svůj cit a proměnil ho ve skutek.) (A oni nezískají život věčný když tě nebudou mít za to rádi jako sami sebe! Ha ha ha! Opravdu až teď při psaní mi došlo, že "pomoc druhému člověku na základě lásky k bližnímu" v souladu uvedeným podobenstvím znamená mou pomoc druhému člověku na základě jeho povinnosti následné lásky ke mně, prostě proto, že mou pomocí jemu v nouzi, se stanu pro něj jeho bližním, kterého mu Ježíš ukládá milovat. Není to skvěle vymyšlené na židovskou povahu tradovanou jako věčně kalkulující?)
Že by ten třetí požadavek (pomáhat druhým v nouzi) byl podmínkou dosažení věčného života, to v tomto podobenství myslím Ježíš neříká, ale říká to asi jinde (A kde jsme Tě viděli žíznit a nedali Ti pít ??...).
Kdy došlo ke změně obsahu pojmu "bližní" v naší kultuře, v katolické věrouce?


Odpověď:
K žádné změně významu „bližní“ nedošlo. Odlišovat se mohou jen úhly pohledu. Tu bych ještě ke kázání připomněl známou věc, že vnímané kázání není totožné s přednášeným. Každý mu porozumí podle své situace.
Ježíšovo podobenství určuje, že láska nemá hranice. Kdo miluje, musí projevit lásku člověku vedle sebe. Když to neudělá, nemá lásku a není vedle člověkem. Ježíš vyzývá každého člověka, aby se stal blízkým tomu, kdo potřebuje. To je základní poselství, ale nevadí pokud mu výklad exegeticky neodpovídá (milovat Samaritána), důležitý je morální smysl, který vede ke správnému jednání. A to, jak potvrzujete - „brouka do hlavy“, mělo na vás vliv.