Otázka:
Dobrý den. Mám krátký dotaz. Tím, že si denně uvědomuji přítomnost Boha ve všech věcech, lidech...a klidně mohu říci, že Boha miluji, jsme na cestě,, jděte a hledejte království nebeské, vše ostatní Vám bude přidáno,,? a ještě mnne teď napadlo: jak si vyložit větu: Když budu sloužit jednomu, nemohu sloužit všem? Moc děkuji. Pěkný den Vám všem. Radka

Odpověď:
V křesťanství nehraje pocitová složka či „uvědomování“ z východních náboženství takovou roli jako vůle. Stačí zopakovat Ježíšovo „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo“ – dodržovat má přikázání (Jan 14,23). On nedovoluje zapomenout na to, že láska nespočívá ve slovech, ani v prožitcích, nýbrž vyžaduje zapojení vůle pro lásku k bližnímu.
Na to navazuje ujištění, že pro člověka blízkého Bohu je také Bůh nablízku. Boží prozřetelnost není jen suchý teologický koncept, ale je to Otec, který se stará. Posedlost majetkem a zabezpečením života jsou projevem slabé důvěry. Matoušovo (6,33) „hledejte především jeho království“ ukazuje vše dobré jako dar, který přichází v hojnosti. Proto jsou učedníci Kristovi svobodní od hmotných starostí – pro synovský vztah k nebeskému Otci – a zároveň se jim otvírá v konkrétním plnění Boží vůle nebeské království.

Míníte-li závěr podobenství o nepoctivém správci (z Lk 16,13) „Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ jde o přísloví, které se odvolává na antické postavení otroků. Každý měl jednoho pána – stejně tak nemůže mít někdo Pána a zároveň se hlásit k jeho odpůrci (v nitru by bojoval se zalíbením v majetku).