Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobrý den mám otázku, moje kamarádka je Evangelička a jednou jsme se bavily o P.Marii.Pokud jsem pochopila správně její slova evangelíci uznávají Marii jak o Boží matku ale nedávají jí takový význam jako katolíci,ale přsto nejsou úplně zatvrzelí otázce toho jak to sní a s jejím nanebevzetím a zjevováním vlastně je.No a ona vysovila otázku proč se teda P.Marie nezjevila nějakému evangelíkovi.Jistě mohla se zjevit třeba v místech kde se setkávají lidé a evangelík či člověk z jiné církve je tam též,ale všechna původní zjevení jsou katolkům a maslím si že nemůžeme použít na všechny nekatolíky to že to zjevení třeba sám odmítl nebo nepřijal do svého srdce.Pán je přece prozíravý a vidí do lidského srdce a zná jeho otázky a ví že je dost evangelíků co si kladou otázky kolem P.Marie a touží znát pravdu.A myslím si že Bůh může takovému člověku pravdu sdělit prostřednictvím Mariánského zjevení,zjevil ji i méně věřícím lidem a nakatolíci jsou často velmi hluboce věřící lidé.Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu – takto začíná list Židům. Ježíš Kristus je vrcholem Božího sebezjevování. Po něm už nemůže přijít žádné další doplňující zjevení. I všechna následující vidění jsou ryze soukromého charakteru (přestože se část dál šíří) a mají význam především pro zúčastněné.
Vlastní zjevení se řadí mezi mimořádné charismatické projevy. Vedle pozorování napřirozených úkazů dochází i viděním nadpřirozených bytostí (andělů, Madonny, Krista atd.). Jde o potvrzení – z působení Boží milosti – toho, co naše poznání přesahuje.
Čelní místo zaujímají právě mariánská zjevení. Zpočátku se týkala hlavně svatých – zakladatelů, řeholnic a později dětí. Slouží však vždy k prohloubení duchovního života, proto často zahrnují pobídky k zasvěcení: modlitbě, pokání, obrácení. Ústředním poselstvím není rozšiřování poznání – je dobré, že ho podporují, ale žádná nadpřirozeně dobrá věc nemůže být znevážena ve sporném dokazování, nýbrž povzbuzení vztahu k Bohu.
Mezi nejznámnější by zde patřilo například zázračné obrácení A. Ratisbona (žida) a B. Cornacchioli (protestanta).
Druhý jmenovaný se snažil za pomoci Bible připravit výstup proti mariánským dogmatům, zatímco si jeho děti hrály v parku. Svého otce přivolaly, když zakoply míč – a potom (12. dubna 1947 v Římě – Tre Fontane) všichni čtyři spatřili Pannu v bílem šatu. Otec se úplně obrátil, ale z vidění vyjevil jen poměrně málo: Maria ho pokárala „Já jsem Panna ze Zjevení… přestaň mě pronásledovat… poslechni autoritu papeže…“ (Jej se totiž chystal zabít, ale poté zbraň sám předal Piu XII.) A poslala ho ke dvěma kněžím, aby ho přijali do církve a udělili mu svátost smíření. Děti dobře popsaly samotné zjevení, ale ony hlas neslyšely.
Důležité je především poselství předcházející vyhlášení dogmatu o Nanebevzetí: „Mé tělo se nemohlo rozpadnout a nerozpadlo – můj Syn a andělé mě přenesli.“ (V Lurdech naopak zjevení zpětně potvrdilo již vyhlášené dogma o Neposkvrněném početí.)
Církev se ovšem nevyjadřuje k pravosti žádného zjevení (nemůže prokázat, že XY skutečně viděl anděla) jako k pravdivosti a shodě s vírou. Může jen potvrdit, že vše je v souladu s Písmem a naukou církve. Proto nelze ani žádné zjevení použít k dokazování. Bůh je v mimořádném působení naprosto svobodný, neboť nás v první řadě obdařil rozumem a poslal k nám svého Syna. Představy o Mariině nanebevzetí (pokud se nejedná o odpor ke zjevené pravdě či zaviněnou neznalost) nemají vliv na vlastní spásu. Bůh prostě zjeveními nezavádí zbožnou úctu ke své Matce; spíš opačně vidění Madonny prohlubují úctu k Synu.