Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Jsou katolíci opravdu jen anebo převážně hledači náboženských zážitků? Jaké „zážitky“ katolictví nabízí? Existuje i „suchá“ víra, nesensualistická? Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Jsou katolíci opravdu jen anebo převážně hledači náboženských zážitků?
Nemyslím si, že by nějak primárně byli katolíci hledači náboženských zážitků. Myslím, že jsou především hledači Boha přítomného v jejich životě.
Jaké „zážitky“ katolictví nabízí?
Katolictví nenabízí cíleně žádné zažitky. Něco, na co by vlastnilo ochrannou obchodní známku. Jestli existují modlitby, liturgie, knihy, situace, při kterých mají lidé nějaký náboženský zážitek, není to produkt církve, ale je to už především otázka Božího obdarování anebo iluze dotyčného. Rozlišování obojího: někdy celkem dost nesnadné. Základní rozlišovací instituty: evangelium, společenství církve. Otázka dobrého doprovázení a manipulace: Mohou zde být lidé, kteří pomohou druhým čistým poctivým způsobem, aby druzí poznali Boží tajemství – třeba skrze krásnou píseň, nádhernou liturgii, lidským přijetím… – a tak se zde může a nemusí dostavit ten „zážitek“ a bude pravdivý, osvobozující. Jsou ale i takoví, kteří mohou manipulovat a vyvolávat sugesce. Absolutizovat jedno nebo druhé je nebezpečné. Mnozí velcí světci měli velké duchovní zkušenosti, ale hovořili o nich dost zdrženlivě.
Existuje i „suchá“ víra, nesensualistická?
Zase záleží na tom, na co se ve skutečnosti ptáte. Jestli to chápete tak absolutně, jak je to napsáno, skoro bych řekl, že ne. Protože pak by to byla víra nějaká jenom vykalkulovaná, ledová, nemastná neslaná. Takové Ježíšovo evangelium není – protože je to radostná zvěst a už v názvu je jasně cítit nějaký kontakt s lidskými emocemi. Ježíš se na nás křesťany obrací jako na lidi, tedy jako na bytosti obdařené rozumem, vůlí a city.
Jestli ale myslíte situaci, kdy člověk má dlouho pocit, že jeho víra už jeho smysly vůbec neprochází, prožívá jakousi „suchou“ víru, pak to může být těžké období duchovního zrání, o kterém hovoří někteří světci (např. sv. Jan od Kříže), může to být přerod do nové fáze modlitby, přechodová cesta k víře na mnohem hlubší rovině. A vlastně i tady – v „suché“ víře – se dá hovořit o jakési nové zkušenosti, zážitku Božího tajemství, které je těžko měřitelné tím, co jsme „zažili“ dříve. Ale i toto je otázka zkušeného rozlišování, může se to zaměnit za duchovní lenost.
Jsou katolíci opravdu jen anebo převážně hledači náboženských zážitků? Jaké „zážitky“ katolictví nabízí? Existuje i „suchá“ víra, nesensualistická? Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Jsou katolíci opravdu jen anebo převážně hledači náboženských zážitků?
Nemyslím si, že by nějak primárně byli katolíci hledači náboženských zážitků. Myslím, že jsou především hledači Boha přítomného v jejich životě.
Jaké „zážitky“ katolictví nabízí?
Katolictví nenabízí cíleně žádné zažitky. Něco, na co by vlastnilo ochrannou obchodní známku. Jestli existují modlitby, liturgie, knihy, situace, při kterých mají lidé nějaký náboženský zážitek, není to produkt církve, ale je to už především otázka Božího obdarování anebo iluze dotyčného. Rozlišování obojího: někdy celkem dost nesnadné. Základní rozlišovací instituty: evangelium, společenství církve. Otázka dobrého doprovázení a manipulace: Mohou zde být lidé, kteří pomohou druhým čistým poctivým způsobem, aby druzí poznali Boží tajemství – třeba skrze krásnou píseň, nádhernou liturgii, lidským přijetím… – a tak se zde může a nemusí dostavit ten „zážitek“ a bude pravdivý, osvobozující. Jsou ale i takoví, kteří mohou manipulovat a vyvolávat sugesce. Absolutizovat jedno nebo druhé je nebezpečné. Mnozí velcí světci měli velké duchovní zkušenosti, ale hovořili o nich dost zdrženlivě.
Existuje i „suchá“ víra, nesensualistická?
Zase záleží na tom, na co se ve skutečnosti ptáte. Jestli to chápete tak absolutně, jak je to napsáno, skoro bych řekl, že ne. Protože pak by to byla víra nějaká jenom vykalkulovaná, ledová, nemastná neslaná. Takové Ježíšovo evangelium není – protože je to radostná zvěst a už v názvu je jasně cítit nějaký kontakt s lidskými emocemi. Ježíš se na nás křesťany obrací jako na lidi, tedy jako na bytosti obdařené rozumem, vůlí a city.
Jestli ale myslíte situaci, kdy člověk má dlouho pocit, že jeho víra už jeho smysly vůbec neprochází, prožívá jakousi „suchou“ víru, pak to může být těžké období duchovního zrání, o kterém hovoří někteří světci (např. sv. Jan od Kříže), může to být přerod do nové fáze modlitby, přechodová cesta k víře na mnohem hlubší rovině. A vlastně i tady – v „suché“ víře – se dá hovořit o jakési nové zkušenosti, zážitku Božího tajemství, které je těžko měřitelné tím, co jsme „zažili“ dříve. Ale i toto je otázka zkušeného rozlišování, může se to zaměnit za duchovní lenost.
