Otázka:
Dobrý den!
Mám následující dotaz, ale začnu nejdříve popisem situace.
Před půl rokem jsem začal navštěvovat školu asijských bojových umění a věnuji se stylu Aikidó. Jedná se o pomerně nenáročný styl a jeho cílem není destrukce protivníka, ale jen získání kontroly nad ním a taky nad sebou samotným. Za ten půlrok po který Aikidó studuji (vím že je to na bilancování moc málo) se cítím tělesně i duševně daleko lépe, jsem klidnější a vyrovnanější.
Teď k dotazu: Jak se staví církev ke studiu asijských bojových umění? Já na sobě cítím, že mi studium všestranně pomáhá a každému bych ho doporučil. Faktem ovšem je, že katolík se má zdokonalovat především motlidbou a svátostmi. Katolík jsem a katolíkem taky zůstanu a mezi křesťansvím a studiem Aikidó necítím rozpor. Pro upřesnění ještě uvedu, že to "fackování" pod kterým si laik bojové umění představuje, je jen jednou z mnoha složek studia. Kromě tréningu těla se učíme ovládat i emoce, chování, etiketu atd...
Zajímal by mě a snad i čtenáře Váš názor. Předem za něj děkuji.

Odpověď:
Sportovní vyžití je ponecháno na zvážení každého křesťana. Neetické jsou pouze likvidační sporty jako je například box; u bojových sportů je nutné se vyvarovat podobného přístupu.

Není žádný seznam doporučených cvičení. Mnohem více záleží na osobě věřícího. Kdo dbá na tělesnou kondici bude pro něj volba přirozená, komu záleží na cvičení bude se ohlížet po obvyklejším způsobu. Horší by tomu bylo u snahy o bojovou přípravu - tedy nevhodného cíle.

U asijských sportů je hranice daná duchovním a tělesným: ke cvičení je možné se přidat, nabídce "uctívání mistrů" a duchovním praktikám se zásadně vyhnout.