Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobrý den,
mám otázku ke sporu o daň císaři (Mt 22,15-22).
V Lukášově evangeliu (L 2,1-5) se píše o soupisu lidu a majetkovém soupisu, přičemž se všichni, včetně Josefa a Marie, šli dát zapsat, každý do svého města.
Josef se tedy, řečeno dnešními slovy, zaregistroval jako daňový poplatník. Kromě toho byl tesař, tedy drobný podnikatel - ve starověku i dnes plátce daní.
Ježíšova reakce - "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně!" (Mt 22,18) si podle mého názoru říkala o odpověď zhruba v tomto duchu - "Z čeho žiješ?? Asi tě ve věku přes 30 let živí někdo jiný, o peníze se nestaráš, ani nevíš jak vypadají (i dnes je řada takovýchto lidí, jejichž povolání je "syn" či "dcera", přičemž nemají problém peníze od rodičů přijímat a zároveň moralizovat), tvůj otec přitom platil daně platil celý život."
Co si o tom myslíte?
Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Výrazem „daňový systém“ se míní celá škála různých odvodů. Ono sčítání před Ježíšovým narozením probíhalo kvůli majetkovému přiznání a pro daň „z hlavy“.
Stříbrný denár, který chtěl Ježíš vidět, sloužil k platbě daně císaři. Stálo na něm vedle portrétu císař Tiberius, syn božského Augusta“ a na rubu „velekněz“ a trůn s bohyní. Pro žida byla hanba, potupa a rouhání, že vůbec měl takové svatokrádežné mince. O to Ježíšovi šlo: ukázat na porušení Zákona těch, co chtějí svádět druhé.
Ježíš si neříkal o peníz daně proto, že by nevěděl, jak vypadá, ale proto, aby jej ukázal těm, kteří jej pokoušeli. Není na škodu přečíst si celou pasáž:
“Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli:
„Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“
Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár.
Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“
Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
(Mt 22,15–21)
Máme zde několik důležitých momentů:
Farizeové a herodovci na Ježíše nachystali past – odpoví-li „plaťte“, prohlásí jej za kolaboranta s římskou vládou, což by mu uškodilo v očích všech, kteří s Římem spokojeni nebyli. Odpoví-li „neplaťte“, prohlásí jej před Římany za rebela . Ježíš je přiměje k tomu, aby se vyjádřili sami. A dává odpověď na základě toho, co sami řekli – co je císařovo, císaři, co je Boží, Bohu.
Není tedy třeba zaobírat se tím, zda Ježíš platil či neplatil daně. Ostatně podle evangelních zpráv platil chrámovou daň (Mt 17,24nn). Byla to týrská dvoj/čtyř-drachma, která váhově odpovídala starému chrámovému šekelu a proto byla vyžadována i přes ne-Zákonné spojení s pohanskou modloslužbou.
Sám Ježíš do třiceti let pracoval – v chudém kraji – poctivě, takže nebyl z těch, co neznají hodnotu peněz podloženou prací.
Dobrý den,
mám otázku ke sporu o daň císaři (Mt 22,15-22).
V Lukášově evangeliu (L 2,1-5) se píše o soupisu lidu a majetkovém soupisu, přičemž se všichni, včetně Josefa a Marie, šli dát zapsat, každý do svého města.
Josef se tedy, řečeno dnešními slovy, zaregistroval jako daňový poplatník. Kromě toho byl tesař, tedy drobný podnikatel - ve starověku i dnes plátce daní.
Ježíšova reakce - "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně!" (Mt 22,18) si podle mého názoru říkala o odpověď zhruba v tomto duchu - "Z čeho žiješ?? Asi tě ve věku přes 30 let živí někdo jiný, o peníze se nestaráš, ani nevíš jak vypadají (i dnes je řada takovýchto lidí, jejichž povolání je "syn" či "dcera", přičemž nemají problém peníze od rodičů přijímat a zároveň moralizovat), tvůj otec přitom platil daně platil celý život."
Co si o tom myslíte?
Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Výrazem „daňový systém“ se míní celá škála různých odvodů. Ono sčítání před Ježíšovým narozením probíhalo kvůli majetkovému přiznání a pro daň „z hlavy“.
Stříbrný denár, který chtěl Ježíš vidět, sloužil k platbě daně císaři. Stálo na něm vedle portrétu císař Tiberius, syn božského Augusta“ a na rubu „velekněz“ a trůn s bohyní. Pro žida byla hanba, potupa a rouhání, že vůbec měl takové svatokrádežné mince. O to Ježíšovi šlo: ukázat na porušení Zákona těch, co chtějí svádět druhé.
Ježíš si neříkal o peníz daně proto, že by nevěděl, jak vypadá, ale proto, aby jej ukázal těm, kteří jej pokoušeli. Není na škodu přečíst si celou pasáž:
“Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli:
„Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“
Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár.
Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“
Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
(Mt 22,15–21)
Máme zde několik důležitých momentů:
Farizeové a herodovci na Ježíše nachystali past – odpoví-li „plaťte“, prohlásí jej za kolaboranta s římskou vládou, což by mu uškodilo v očích všech, kteří s Římem spokojeni nebyli. Odpoví-li „neplaťte“, prohlásí jej před Římany za rebela . Ježíš je přiměje k tomu, aby se vyjádřili sami. A dává odpověď na základě toho, co sami řekli – co je císařovo, císaři, co je Boží, Bohu.
Není tedy třeba zaobírat se tím, zda Ježíš platil či neplatil daně. Ostatně podle evangelních zpráv platil chrámovou daň (Mt 17,24nn). Byla to týrská dvoj/čtyř-drachma, která váhově odpovídala starému chrámovému šekelu a proto byla vyžadována i přes ne-Zákonné spojení s pohanskou modloslužbou.
Sám Ježíš do třiceti let pracoval – v chudém kraji – poctivě, takže nebyl z těch, co neznají hodnotu peněz podloženou prací.
