Otázka:
Dobrý deň
obraciam sa na Vás s nasledovnou otázkou.
Priatel-katolík, ktorý je relatívne vlažný vo viere, vstúpil do manželstva s dievčaťou, ktoré je evanjelička. Manželstvo uzavreli len v evanjelickom kostole. Deti sa rozhodli vychovávať ako evanjelikou. Pán ich požehnal a očakávajú prvé dieťa. Priateľ ma poprosil, či by som mohol byť krstým rodičom ich dieťatka.
Viem, že krst je vzájomne (medzi rímsko katolíckou a evalinjelickou cirkouv) uznávaný. Avšak viem, že krst sa udeľuje vo viere rodičov a krstných rodičov.
Aký postoj mám k tomu ja zaujať ako rímsky-katolík? Priateľovi by som rád vyhovel avšak nemôžem sľúbiť niečo čo je v rozpore s našou vierou.
Rád by som vedel oficiálne stanovisko katolíckej cirkvi.
Ďakujem

Odpověď:
I tak velmi komplexní otázku můžeme zúžit na jeden výstižný problém: lze se stát kmotrem při křtu jiného vyznání? Ne, to nejde. Vždyť není možné poskytnout, nebo se stát, duchovní oporou v jiné církvi.

Ani opačně by nešlo vybrat jako katolického kmotra ke křtu katolíka křesťana odlišného vyznání. Neodpovídal by v základním požadavku být pokřtěn, biřmován a žít s církví. Kmotrovství by tak vůbec nemohlo nastoupit.

Kupodivu téma vzájemného uznání křtu není takovým znakem sbližování, jak by se mohlo jevit, jelikož umožňuje přestup do jiného společenství bez opakování křtu. Potvrzuje se jím, že všichni pokřtění jsou křesťany (patří však do jiné církve). Ale nemůže fungovat například u mormonů kvůli odmítání Nejsvětější Trojice a jehovistů pro popření božství Ježíše Krista.
Pro přítele jako přítel by každý udělal a chtěl udělat víc. Jenže v rozličných situacích nevystupujeme jako přátelé a tedy nemůžeme poskytnout „protekci“ či výhodnější postavení. Ke křtu nepřistupuje přítel, ale kmotr (což je více) a jako takový je ve věcech vázán.

Při jeho lhostejnějším přístupu k víře by spíše bylo vhodné, aby se o náboženskou výchovu dětí postarala věřící žena.