Otázka:
Jak se stavíte k polskému požadavku na vydání papežova srdce? Na jednu stranu je mi jejich touha blízká, vidím v ní i následování staré tradice ve shromažďování částí těl osob, u nichž se předpkládá svatořečení...
Na druhou stranu je to ale trochu zvláštní. Jaký je na to názor církve, jak se to dělo v historii?

Odpověď:
Domnívám se, že již musí být upuštěno od jistého způsobu uchovávání relikvií. Tedy s ohledem na to, že ztrácejí duchovní význam a spíše se blíží anatomickému muzeu. Člověk přestal být v blízkém kontaktu se smrtí (jako tomu bylo ve středověku) i posvátným. V dnešní kultuře došlo k odsunu: hřbitovy mimo město, mrtvoly do márnice, umírající na internu. Vrátit nebo zachovávat odděleně části těl z nábožné úcty není vhodné, jelikož působí na jedny odpudivě a pro druhé se stává zdrojem zisku - umělým vytvořením zvláštního místa.

Relikvie vyjadřovaly pietu k tělesným ostatkům svatých. Tedy vyšší než byla k běžným tělům a kostem. Znamená to, že úcta byla a u světců dokonce značná. Neměl by se postup otáčet: bez úcty k zesnulým spekulovat o těle možného světce. Navíc uchovávání orgánů je záležitostí šlechty. Církev pouze po zvyku shromažďovat se ve výroční den nad hroby mučedníků, vkládala části kostí do oltářů jako výraz jejich spojení s Kristovou obětí.