Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Chvála Kristu. Několikrát jsem se už setkal s tím, že je Panna Maria označována jako "blahoslavená Panna Maria". Vždy jsem měl za to, že je svatá. Při hledání v archivu, kde jsem se snažil najít odpověď na tuto otázku, jsem zaregistroval, že i v odpovědích je označena jako "přesvatá", či je přímo napsáno : "O svatosti Josefa či Marie bych se v tomto případě nebál: když ne oni, kdo vůbec...?". Z výše uvedeného jsem nabyl přesvědčení, že je skutečně svatá a proto mě o to víc zaráží užívání výrazu "blahoslavená". Chtěl bych poprosit o alespoň krátký komentář k této otázce. Blahoslavenost chápu jako jakýsi předstupeň svatosti. Proč je tedy používán nižší "titul" :-) ? Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Až na věky.
U významných osobností užíváme několik stupňů, kterými titulujeme nezapomenutelné křesťany: ctihodný, blahoslavený, svatý. Rozlišuje se jimi význam pro církev. Svatí jsou bráni jako vzory pro celou katolickou církev; blahoslavené slaví určité společenství pro lokální význam nebo přínos řeholní rodině; a u prvně jmenovaných se jedná o úctyhodnost jako základ pro připomínání života a uvažování o vyzdvižení jejich úlohy v církvi.
Biblické úryvky vztahovaly termín „svatí“ i na všechny žijící pokřtěné věřící. Zvláště apoštol Pavel tímto označením připomínal křesťanům jejich úsilí o dokonalost v životě. Obdobně tomu bylo i se slovem „blahoslavení“. Kristus označil za blahoslavené ty, kteří žijí v soužení kvůli jeho jménu.
Omezením vznosných přídomků na zasloužilé (zesnulé) křesťany se bráníme lichocení druhým věřícím. I zbožnému sousedovi Novákovi je k prospěchu naznačovat, že má být svatý jako Josef dělník; než zastírat jeho nedostatky „ty jsi světec, bratře Jožine“.
Tolik k prvnímu významu.
Když liturgie označuje Marii jako blahoslavenou Pannu, překládá jednoduše latinský superlativ beatissima – tedy přešťastná Panna. Naše přídavné jméno tím nesnižuje její postavení; spíše poukazuje na plnost a blaho, kterého dosáhla.
Krom toho ještě ve vrcholném středověku nebyla striktně stanovena terminologie světců – výraz beatus (blahoslavený) se běžně používal i pro nezpochybnitelné světce, např. Beata Virgo Maria (Blahoslavená Panna Maria), beatus Petrus (svatý Petr), beatus Apostolus (blahoslavený Apoštol, tj. sv. Pavel) apod. Zvláště v případě Panny Marie se tedy jedná o zažitý úzus, ke kterému se přidává biblický text Lk 1,48: „ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes“ (doslova: „hle, od nynějška mě budou nazývat blahoslavenou všechna pokolení“).
Chvála Kristu. Několikrát jsem se už setkal s tím, že je Panna Maria označována jako "blahoslavená Panna Maria". Vždy jsem měl za to, že je svatá. Při hledání v archivu, kde jsem se snažil najít odpověď na tuto otázku, jsem zaregistroval, že i v odpovědích je označena jako "přesvatá", či je přímo napsáno : "O svatosti Josefa či Marie bych se v tomto případě nebál: když ne oni, kdo vůbec...?". Z výše uvedeného jsem nabyl přesvědčení, že je skutečně svatá a proto mě o to víc zaráží užívání výrazu "blahoslavená". Chtěl bych poprosit o alespoň krátký komentář k této otázce. Blahoslavenost chápu jako jakýsi předstupeň svatosti. Proč je tedy používán nižší "titul" :-) ? Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Až na věky.
U významných osobností užíváme několik stupňů, kterými titulujeme nezapomenutelné křesťany: ctihodný, blahoslavený, svatý. Rozlišuje se jimi význam pro církev. Svatí jsou bráni jako vzory pro celou katolickou církev; blahoslavené slaví určité společenství pro lokální význam nebo přínos řeholní rodině; a u prvně jmenovaných se jedná o úctyhodnost jako základ pro připomínání života a uvažování o vyzdvižení jejich úlohy v církvi.
Biblické úryvky vztahovaly termín „svatí“ i na všechny žijící pokřtěné věřící. Zvláště apoštol Pavel tímto označením připomínal křesťanům jejich úsilí o dokonalost v životě. Obdobně tomu bylo i se slovem „blahoslavení“. Kristus označil za blahoslavené ty, kteří žijí v soužení kvůli jeho jménu.
Omezením vznosných přídomků na zasloužilé (zesnulé) křesťany se bráníme lichocení druhým věřícím. I zbožnému sousedovi Novákovi je k prospěchu naznačovat, že má být svatý jako Josef dělník; než zastírat jeho nedostatky „ty jsi světec, bratře Jožine“.
Tolik k prvnímu významu.
Když liturgie označuje Marii jako blahoslavenou Pannu, překládá jednoduše latinský superlativ beatissima – tedy přešťastná Panna. Naše přídavné jméno tím nesnižuje její postavení; spíše poukazuje na plnost a blaho, kterého dosáhla.
Krom toho ještě ve vrcholném středověku nebyla striktně stanovena terminologie světců – výraz beatus (blahoslavený) se běžně používal i pro nezpochybnitelné světce, např. Beata Virgo Maria (Blahoslavená Panna Maria), beatus Petrus (svatý Petr), beatus Apostolus (blahoslavený Apoštol, tj. sv. Pavel) apod. Zvláště v případě Panny Marie se tedy jedná o zažitý úzus, ke kterému se přidává biblický text Lk 1,48: „ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes“ (doslova: „hle, od nynějška mě budou nazývat blahoslavenou všechna pokolení“).
