Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Co je hlavním důvodem tělesné čistoty v předmanželském životě? Obávám se, že mě z důvodu dodržování této čistoty opustí také můj nový přítel.Co mi tedy v té chvíli může být oporou a jak mohu najít smysl navázat v budoucnu nový partnerský vztah? Není totiž snadné najít aktivně věřícího katolíka se stejným pohledem na věc.
Odpověď:
Nauka církve o předmanželské čistotě není vymyšlená, ale opírá se především o biblické svědectví. Ve SZ najdeme striktní odmítnutí kultické i světské prostituce (Lv 19,29; Dt 23,13...), ale dokonce je v Dt 22,21 nařízeno ukamenování ženy, jejíž manžel by při svatbě zjistil, že není panna. Na druhé straně tam pro muže kupodivu nenajdeme všeobecný zákaz předmanželské sexuality. Dá se říci, že židovská společnost byla zpočátku v této oblasti do jisté míry tolerantní, i když v pozdním rabínství tíhne k větší přísnosti.
NZ (evangelia) kategoricky odmítá všechny podoby smilstva (porneia), protože se protiví spravedlnosti Božího království (Mt 15,19n; Mk 7,21-23).
Listy sv. Pavla zařazují porneia mezi neřesti s tím, že tento termín rozšiřují na jakoukoli formu sexuální nevázanosti mimo manželství. Tím svatý Pavel potvrzuje jak židovskou rabínskou tradici, tak Ježíšovo kázání.
Církevní tradice kráčí dál v této linii.
Pro podložení předmanželské zdrženlivosti se uváději 3 argumenty: dva plynou z povahu a účelu sexuální lásky, třetí poukazuje na to, že pouze jistota trvalého svazku je podmínkou pro rozvinutí sexuálního vztahu.
1) První ze základních cílů lidské sexuality je plození potomstva. Proto mosí být lidská láska otevřená pro děti v tom smyslu, že pokud se narodí, budou mít domov a rodinu. Toto chybí u mimomanželského styku, kdy je dítě v podstatě "nežádoucím produktem". Oddělit od sebe manželskou lásku a plodnost svědčí o nedostatečném pohledu na sexualitu.
2) Druhý základní neoddělitelný cíl sexuality je výraz vzájemné lásky mezi partnery, protože je projevem naprostého odevzdání. Ovšem to nelze udělat bezhlavě, ale musí mu předcházet velmi zodpovědná úvaha: "Jsi tou osobou, kterou si přeji za otce nebo matku svého možného dítěte? Jsi tím, se kterým bych chtěl/a být do konce života?..." Čili jde v podstatě o rozhodnutí vyjádřené manželským slibem. Že je láska výlučným vztahem mezi jedním mužem a jednou ženou je naprosto zřejmé, včetně potřeby věrnosti. Stačí se podívat do kulturního dědictví: písně, básně, umělecké výtvory opěvují výlučně lásku k jedné konkrétní milované bytosti.
3) Třetí argument se zakládá na to, že muž a žena potřebují ke šťastné tělesné lásce i dostatečný prostor a čas. Manželství jim tento požadavek může umožnit...
Více se o této problematice můžete dočíst v: Karl-Heinz Peschke, Křesťanská etika, Vyšehrad, Praha 1999, str. 386-394.
Co je hlavním důvodem tělesné čistoty v předmanželském životě? Obávám se, že mě z důvodu dodržování této čistoty opustí také můj nový přítel.Co mi tedy v té chvíli může být oporou a jak mohu najít smysl navázat v budoucnu nový partnerský vztah? Není totiž snadné najít aktivně věřícího katolíka se stejným pohledem na věc.
Odpověď:
Nauka církve o předmanželské čistotě není vymyšlená, ale opírá se především o biblické svědectví. Ve SZ najdeme striktní odmítnutí kultické i světské prostituce (Lv 19,29; Dt 23,13...), ale dokonce je v Dt 22,21 nařízeno ukamenování ženy, jejíž manžel by při svatbě zjistil, že není panna. Na druhé straně tam pro muže kupodivu nenajdeme všeobecný zákaz předmanželské sexuality. Dá se říci, že židovská společnost byla zpočátku v této oblasti do jisté míry tolerantní, i když v pozdním rabínství tíhne k větší přísnosti.
NZ (evangelia) kategoricky odmítá všechny podoby smilstva (porneia), protože se protiví spravedlnosti Božího království (Mt 15,19n; Mk 7,21-23).
Listy sv. Pavla zařazují porneia mezi neřesti s tím, že tento termín rozšiřují na jakoukoli formu sexuální nevázanosti mimo manželství. Tím svatý Pavel potvrzuje jak židovskou rabínskou tradici, tak Ježíšovo kázání.
Církevní tradice kráčí dál v této linii.
Pro podložení předmanželské zdrženlivosti se uváději 3 argumenty: dva plynou z povahu a účelu sexuální lásky, třetí poukazuje na to, že pouze jistota trvalého svazku je podmínkou pro rozvinutí sexuálního vztahu.
1) První ze základních cílů lidské sexuality je plození potomstva. Proto mosí být lidská láska otevřená pro děti v tom smyslu, že pokud se narodí, budou mít domov a rodinu. Toto chybí u mimomanželského styku, kdy je dítě v podstatě "nežádoucím produktem". Oddělit od sebe manželskou lásku a plodnost svědčí o nedostatečném pohledu na sexualitu.
2) Druhý základní neoddělitelný cíl sexuality je výraz vzájemné lásky mezi partnery, protože je projevem naprostého odevzdání. Ovšem to nelze udělat bezhlavě, ale musí mu předcházet velmi zodpovědná úvaha: "Jsi tou osobou, kterou si přeji za otce nebo matku svého možného dítěte? Jsi tím, se kterým bych chtěl/a být do konce života?..." Čili jde v podstatě o rozhodnutí vyjádřené manželským slibem. Že je láska výlučným vztahem mezi jedním mužem a jednou ženou je naprosto zřejmé, včetně potřeby věrnosti. Stačí se podívat do kulturního dědictví: písně, básně, umělecké výtvory opěvují výlučně lásku k jedné konkrétní milované bytosti.
3) Třetí argument se zakládá na to, že muž a žena potřebují ke šťastné tělesné lásce i dostatečný prostor a čas. Manželství jim tento požadavek může umožnit...
Více se o této problematice můžete dočíst v: Karl-Heinz Peschke, Křesťanská etika, Vyšehrad, Praha 1999, str. 386-394.
