Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
http://www.blisty.cz/2005/4/25/art23088.html
jaký je váš názor na papeže???
má pro vás papež autoritu?
Odpověď:
Britské listy 25. 4. 2005, Mf Dnes a Lidové noviny 26. 4. 2005 zveřejnily článek, v němž viní papeže Benedikta XVI., že jako prefekt Kongregace pro nauku víry „kryl sexuální aféry kněží“.
Toto tvrzení se však nezakládá na pravdě; osobně bych řekl, že se jedná o nehoráznou pomluvu. Doufám, že dotyčná média zareagují tak, jak se v cvilizovaném světě sluší – tedy uvedou věc na pravou míru.
Kardinál Josef Ratzinger (nynější papež Benedikt XVI.) je podepsán pod listem Kongregace pro nauku víry z 18. května 2001, který vyhrazuje závažné přečiny k posouzení Vatikánu. Tento list je v latinském originále k dispozici na vatikánských internetových stránkách.
Mohu vám poskytnout svůj osobní překlad do češtiny:
____________________________________________________________________________
Kongregace pro nauku víry
LIST
zaslaný Kongregací pro nauku víry
všem biskupům katolické církve
i ostatním zainteresovaným ordinářům a představeným:
O ZÁVAŽNÝCH PŘEČINECH
vyhrazených kongregaci pro nauku víry
K naplnění církevního práva, které v článku 52 apoštolské konstituce O římské kurii vyhlašuje: »Přečiny proti víře a závažné přečiny proti mravům nebo spáchané při slavení svátosti, které jí byly oznámeny, [Kongregace pro nauku víry] posuzuje, a je-li třeba, přistupuje k vynesení či uložení kanonických trestů podle normy práva obecného nebo vlastního,«(1) bylo především nezbytné definovat způsob postupu v případech přečinů proti víře: to se stalo prostřednictvím norem, jejichž soupis je v Postupu při zkoumání nauk, schválených a potvrzených papežem Janem Pavlem II., v článcích 28–29, potvrzených specifickou formou.(2)
Téměř ve téže době Kongregace pro nauku víry prostřednictvím komise zvlášť ustanovené pro tento případ věnovala péči podrobnému studiu kánonů o přečinech v Kodexu kanonického práva i v Kodexu kánonů východních církví k vymezení »závažných přečinů proti mravům či při slavení svátostí« a k formulaci zvláštních procesních norem »k vynášení či ukládání kanonických trestů«, protože instrukce Zločin solicitace (popouzení k přečinu – pozn. překl.), která byla až dosud v platnosti, byla Svrchovanou posvátnou kongregací svatého officia vydána 16. března 1962(3) a bylo třeba ji znovu posoudit po vyhlášení nových kodexů kanonického práva.
Po bedlivém zvážení všech hlasů a potřebných konsultacích dospělo dílo této komise ke konci; otcové Kongregace pro nauku víry je pečlivě posoudili a podřídili papeži závěr stran vymezení závažných přečinů a postupů vynáčení a ukládání kanonických trestů při zachování výlučné kompetence Apoštolského tribunálu této kongregace. Vše bylo papežem schváleno, potvrzeno a vyhlášeno v motu proprio Sacramentorum sanctitatis tutela.
Závažné přečiny při slavení svátostí či proti mravům vyhrazené Kongregaci pro nauku víry jsou:
– Přečiny proti svatosti nejvznešenější Eucharistické Oběti a svátosti, to jest:
1. odnesení nebo zadržení konsekrovaných způsob ke svatokrádežnému účelu nebo jejich odhození;(4)
2. pokus o (neplatné – pozn. překl.) liturgické slavení eucharistické oběti, resp. jeho napodobení;(5)
3. zakázané slavení eucharistické oběti spolu se služebníky církevních společenství nemajících apoštolskou posloupnost a neuznávajících svátostný charakter kněžského svěcení;(6)
4. konsekrace jen jedné ze způsob při slavení eucharistie ke svatokrádežnému účelu nebo jejich konsekrace (byť obou) mimo mši;(7)
– Přečiny proti svatosti svátosti smíření, to jest:
1. absoluce (rozhřešení) spoluviníka ve hříchu proti šestému přikázání Desatera;(8)
2. svádění při příležitosti nebo pod záminkou zpovědi k přečinu proti šestému přikázání Desatera, směřuje-li ke hříchu se samotným zpovědníkem;(9)
3. přímé porušení zpovědního tajemství;(10)
– Přečin proti mravům, to jest přečin proti šestému přikázání Desatera spáchaný duchovním na osobě mladší osmnácti let.
Pouze tyto výše uvedené a definované přečiny jsou vyhrazeny Apoštolskému tribunálu Kongregace pro nauku víry.
Má-li ordinář nebo představený alespoň pravděpodobné zprávy o vyhrazeném přečinu a začalo-li již předběžné vyšetřování, ať to oznámí Kongregaci pro nauku víry, která – nevyžádá-li si pro zvláštní okolnosti celý případ – zavazuje ordináře či představeného, aby jí případ předal k dalšímu postupu podle příslušných norem; odvolat se podle zákona proti výnosu prvního stupně ze strany viníka, jeho obhájce nebo promotora spravedlnosti (žalobce – pozn. překl.) je možné pouze k nejvyššímu tribunálu této kongregace.
Budiž připomenuto, že promlčecí lhůta pro trestní řízení ve věci přečinů vyhrazených Kongregaci pro nauku víry je deset let.(11) Promlčecí lhůta probíhá podle normy univerzálního a obecného práva;(12) avšak v případě přečinu spáchaném duchovním na mladistvém probíhá promlčecí lhůta ode dne, kdy mladistvý dovrší osmnáctý rok věku.
Při tribunálech zřízených ordináři nebo představenými mohou v těchto případech zastávat úřad soudce, promotora spravedlnosti, notáře a obhájce pouze kněží. Všechny dokumenty těchto případů, i když bylo jednání u těchto tribunálů již ukončeno, musí být co nejdříve zaslány Kongregaci pro nauku víry.
Všechny tribunály římskokatolické církve a východních katolických církví jsou vázány bedlivě zachovávat kánony o přečinech a trestech i o trestních procesech obou kodexů spolu se zvláštními normami vydanými pro jednotlivé případy Kongregací pro nauku víry a přikázánými k naplnění.
Takovéto případy jsou vyhrazeny papežskému tajemství.
Z papežova příkazu byl tento list poslán všem biskupům katolické církve, generálním představeným řeholních duchovních institutů papežského práva a duchovních společností apoštolského života papežského práva a ostatním zainteresovaným ordinářům a představeným s přáním, aby se všichni závažným přečinům nejen zcela vyhnuli, ale aby také ordináři a představení s pastýřskou péčí obzvláště dbali o svatost duchovních a věřících, byť i prostřednictvím nutných trestů.
V Římě, v sídle Kongregace pro nauku víry, dne 18. května 2001
+ Josef kardinál Ratzinger
prefekt
+ Tharsicius Bertone, SDB
em. arcib. z Vercelli
sekretář
____________________________________________________________________________
1) Jan Pavel II.: apoštolská konstituce Pastor bonus, O Římské kurii, 28. června 1988, čl. 52, in AAS 80 (1988) 874
2) Kongregace pro nauku víry: Postup při zkoumání nauk, 29. června 1997, in AAS 89 (1997) 830–835
3) Svrchovaná posvátná kongregace svatého officia: instrukce Zločin solicitace, všem patriarchům, arcibiskupům, biskupům a ostatním místním ordinářům »i východního ritu«: O postupech v případech solicitace, 16. března 1962, Typis Polyglottis Vaticanis
4) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1367; Kodex kánonů východních církví, kánon 1442
Srv. též odpověď Papežské rady pro interpretaci právních textů ze 4. června 1999
5) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1378 § 2 č. 1 a kánon 1379; Kodex kánonů východních církví, kánon 1443
6) Srv. Kodex kanonického práva, kánony 908 a 1365; Kodex kánonů východních církví, kánony 902 a 1440
7) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 927
8) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1378 § 1; Kodex kánonů východních církví, kánon 1457
9) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1387; Kodex kánonů východních církví, kánon 1458
10) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1388 § 1; Kodex kánonů východních církví, kánon 1456 § 1
11) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1362 § 1 č. 1; Kodex kánonů východních církví, kánon 1152 § 2 č. 1
12) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1362 § 2; Kodex kánonů východních církví, kánon 1152 § 3
____________________________________________________________________________
Tedy nikoli utajování sexuálních afér – naopak, smyslem tohoto listu je poukázat na to, že dotyčné aféry jsou natolik závažné, že je musí řešit v Římě, nikoli jen v diecézi.
Veškeré pokyny se navíc týkají pouze církevního práva, nikoli civilního. Princip presumpce neviny zná i civilní právo, stejně tak jsou účastníci civilního soudního řízení vázáni mlčenlivostí (např. advokát apod.).
Dovolím si malé přirovnání:
Generální ředitel velké firmy byl znepokojen kapesními krádežemi na pracovištích, a tak vydal příkaz, že veškeré majetkové potíže mají být řešeny přímo před ním, nikoli v kancelářích jednotlivých sekčních šéfů. O vyhlášce se dozvěděl kolemjdoucí a rozhlásil po světě: Generální ředitel chce tutlat kapsářství ve své firmě.
A můj osobní názor na papeže? Ano, papež pro mě má autoritu navzdory těmto pomluvám. Benedikta XVI. si velice vážím a mám ho rád.
http://www.blisty.cz/2005/4/25/art23088.html
jaký je váš názor na papeže???
má pro vás papež autoritu?
Odpověď:
Britské listy 25. 4. 2005, Mf Dnes a Lidové noviny 26. 4. 2005 zveřejnily článek, v němž viní papeže Benedikta XVI., že jako prefekt Kongregace pro nauku víry „kryl sexuální aféry kněží“.
Toto tvrzení se však nezakládá na pravdě; osobně bych řekl, že se jedná o nehoráznou pomluvu. Doufám, že dotyčná média zareagují tak, jak se v cvilizovaném světě sluší – tedy uvedou věc na pravou míru.
Kardinál Josef Ratzinger (nynější papež Benedikt XVI.) je podepsán pod listem Kongregace pro nauku víry z 18. května 2001, který vyhrazuje závažné přečiny k posouzení Vatikánu. Tento list je v latinském originále k dispozici na vatikánských internetových stránkách.
Mohu vám poskytnout svůj osobní překlad do češtiny:
____________________________________________________________________________
LIST
zaslaný Kongregací pro nauku víry
všem biskupům katolické církve
i ostatním zainteresovaným ordinářům a představeným:
O ZÁVAŽNÝCH PŘEČINECH
vyhrazených kongregaci pro nauku víry
K naplnění církevního práva, které v článku 52 apoštolské konstituce O římské kurii vyhlašuje: »Přečiny proti víře a závažné přečiny proti mravům nebo spáchané při slavení svátosti, které jí byly oznámeny, [Kongregace pro nauku víry] posuzuje, a je-li třeba, přistupuje k vynesení či uložení kanonických trestů podle normy práva obecného nebo vlastního,«(1) bylo především nezbytné definovat způsob postupu v případech přečinů proti víře: to se stalo prostřednictvím norem, jejichž soupis je v Postupu při zkoumání nauk, schválených a potvrzených papežem Janem Pavlem II., v článcích 28–29, potvrzených specifickou formou.(2)
Téměř ve téže době Kongregace pro nauku víry prostřednictvím komise zvlášť ustanovené pro tento případ věnovala péči podrobnému studiu kánonů o přečinech v Kodexu kanonického práva i v Kodexu kánonů východních církví k vymezení »závažných přečinů proti mravům či při slavení svátostí« a k formulaci zvláštních procesních norem »k vynášení či ukládání kanonických trestů«, protože instrukce Zločin solicitace (popouzení k přečinu – pozn. překl.), která byla až dosud v platnosti, byla Svrchovanou posvátnou kongregací svatého officia vydána 16. března 1962(3) a bylo třeba ji znovu posoudit po vyhlášení nových kodexů kanonického práva.
Po bedlivém zvážení všech hlasů a potřebných konsultacích dospělo dílo této komise ke konci; otcové Kongregace pro nauku víry je pečlivě posoudili a podřídili papeži závěr stran vymezení závažných přečinů a postupů vynáčení a ukládání kanonických trestů při zachování výlučné kompetence Apoštolského tribunálu této kongregace. Vše bylo papežem schváleno, potvrzeno a vyhlášeno v motu proprio Sacramentorum sanctitatis tutela.
Závažné přečiny při slavení svátostí či proti mravům vyhrazené Kongregaci pro nauku víry jsou:
– Přečiny proti svatosti nejvznešenější Eucharistické Oběti a svátosti, to jest:
1. odnesení nebo zadržení konsekrovaných způsob ke svatokrádežnému účelu nebo jejich odhození;(4)
2. pokus o (neplatné – pozn. překl.) liturgické slavení eucharistické oběti, resp. jeho napodobení;(5)
3. zakázané slavení eucharistické oběti spolu se služebníky církevních společenství nemajících apoštolskou posloupnost a neuznávajících svátostný charakter kněžského svěcení;(6)
4. konsekrace jen jedné ze způsob při slavení eucharistie ke svatokrádežnému účelu nebo jejich konsekrace (byť obou) mimo mši;(7)
– Přečiny proti svatosti svátosti smíření, to jest:
1. absoluce (rozhřešení) spoluviníka ve hříchu proti šestému přikázání Desatera;(8)
2. svádění při příležitosti nebo pod záminkou zpovědi k přečinu proti šestému přikázání Desatera, směřuje-li ke hříchu se samotným zpovědníkem;(9)
3. přímé porušení zpovědního tajemství;(10)
– Přečin proti mravům, to jest přečin proti šestému přikázání Desatera spáchaný duchovním na osobě mladší osmnácti let.
Pouze tyto výše uvedené a definované přečiny jsou vyhrazeny Apoštolskému tribunálu Kongregace pro nauku víry.
Má-li ordinář nebo představený alespoň pravděpodobné zprávy o vyhrazeném přečinu a začalo-li již předběžné vyšetřování, ať to oznámí Kongregaci pro nauku víry, která – nevyžádá-li si pro zvláštní okolnosti celý případ – zavazuje ordináře či představeného, aby jí případ předal k dalšímu postupu podle příslušných norem; odvolat se podle zákona proti výnosu prvního stupně ze strany viníka, jeho obhájce nebo promotora spravedlnosti (žalobce – pozn. překl.) je možné pouze k nejvyššímu tribunálu této kongregace.
Budiž připomenuto, že promlčecí lhůta pro trestní řízení ve věci přečinů vyhrazených Kongregaci pro nauku víry je deset let.(11) Promlčecí lhůta probíhá podle normy univerzálního a obecného práva;(12) avšak v případě přečinu spáchaném duchovním na mladistvém probíhá promlčecí lhůta ode dne, kdy mladistvý dovrší osmnáctý rok věku.
Při tribunálech zřízených ordináři nebo představenými mohou v těchto případech zastávat úřad soudce, promotora spravedlnosti, notáře a obhájce pouze kněží. Všechny dokumenty těchto případů, i když bylo jednání u těchto tribunálů již ukončeno, musí být co nejdříve zaslány Kongregaci pro nauku víry.
Všechny tribunály římskokatolické církve a východních katolických církví jsou vázány bedlivě zachovávat kánony o přečinech a trestech i o trestních procesech obou kodexů spolu se zvláštními normami vydanými pro jednotlivé případy Kongregací pro nauku víry a přikázánými k naplnění.
Takovéto případy jsou vyhrazeny papežskému tajemství.
Z papežova příkazu byl tento list poslán všem biskupům katolické církve, generálním představeným řeholních duchovních institutů papežského práva a duchovních společností apoštolského života papežského práva a ostatním zainteresovaným ordinářům a představeným s přáním, aby se všichni závažným přečinům nejen zcela vyhnuli, ale aby také ordináři a představení s pastýřskou péčí obzvláště dbali o svatost duchovních a věřících, byť i prostřednictvím nutných trestů.
V Římě, v sídle Kongregace pro nauku víry, dne 18. května 2001
prefekt
+ Tharsicius Bertone, SDB
em. arcib. z Vercelli
sekretář
____________________________________________________________________________
1) Jan Pavel II.: apoštolská konstituce Pastor bonus, O Římské kurii, 28. června 1988, čl. 52, in AAS 80 (1988) 874
2) Kongregace pro nauku víry: Postup při zkoumání nauk, 29. června 1997, in AAS 89 (1997) 830–835
3) Svrchovaná posvátná kongregace svatého officia: instrukce Zločin solicitace, všem patriarchům, arcibiskupům, biskupům a ostatním místním ordinářům »i východního ritu«: O postupech v případech solicitace, 16. března 1962, Typis Polyglottis Vaticanis
4) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1367; Kodex kánonů východních církví, kánon 1442
Srv. též odpověď Papežské rady pro interpretaci právních textů ze 4. června 1999
5) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1378 § 2 č. 1 a kánon 1379; Kodex kánonů východních církví, kánon 1443
6) Srv. Kodex kanonického práva, kánony 908 a 1365; Kodex kánonů východních církví, kánony 902 a 1440
7) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 927
8) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1378 § 1; Kodex kánonů východních církví, kánon 1457
9) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1387; Kodex kánonů východních církví, kánon 1458
10) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1388 § 1; Kodex kánonů východních církví, kánon 1456 § 1
11) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1362 § 1 č. 1; Kodex kánonů východních církví, kánon 1152 § 2 č. 1
12) Srv. Kodex kanonického práva, kánon 1362 § 2; Kodex kánonů východních církví, kánon 1152 § 3
____________________________________________________________________________
Tedy nikoli utajování sexuálních afér – naopak, smyslem tohoto listu je poukázat na to, že dotyčné aféry jsou natolik závažné, že je musí řešit v Římě, nikoli jen v diecézi.
Veškeré pokyny se navíc týkají pouze církevního práva, nikoli civilního. Princip presumpce neviny zná i civilní právo, stejně tak jsou účastníci civilního soudního řízení vázáni mlčenlivostí (např. advokát apod.).
Dovolím si malé přirovnání:
Generální ředitel velké firmy byl znepokojen kapesními krádežemi na pracovištích, a tak vydal příkaz, že veškeré majetkové potíže mají být řešeny přímo před ním, nikoli v kancelářích jednotlivých sekčních šéfů. O vyhlášce se dozvěděl kolemjdoucí a rozhlásil po světě: Generální ředitel chce tutlat kapsářství ve své firmě.
A můj osobní názor na papeže? Ano, papež pro mě má autoritu navzdory těmto pomluvám. Benedikta XVI. si velice vážím a mám ho rád.
