Otázka:
Setkal jsem se s názorem, že je možné navštěvovat naturistické pláže, pokud to v člověku nevyvolává žádné vzrušení, představy, žádostivost, a že na nahotě samotné není nic špatného. Je takový názor slučitelný s učením katolické církve?

Odpověď:
Jistě, že člověk může dělat věci, které mu neškodí a které neškodí druhým. Toto pravidlo si musí aplikovat každý sám. Nechci být zastáncem kazuistické morálky, která jen předepisuje a zakazuje. Každý člověk má svědomí a zodpovědnost a musí se naučit etické zásady používat a aplikovat. Zřejmě neexistuje univerzální řešení, protože člověk je různě citlivý a prošel jinou výchovou.
Tato otázka se nemusí týkat pouze naturistických láží, protože se v dnešní době zvláště v zahraničí rozdíl mezi pláží a naturistickou pláží smazává. Může tedy křesťan "k moři"?
Jako východisko bych použil text Mk 7,15.20-23: "Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje... Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."
Aplikováno: není tedy hříšný pohled na lidské tělo (vždyť je to konečně Boží dílo), ale hříšný může být náš postoj. A zde je to velmi individuální. Někdo zůstane zcela klidný, pro jiného je to zdroj velmi silného pokušení. Pokud si člověk upřímně přizná, že situaci zvládá a není to pro něj příležitost ke hříchu, pak zde není problém, ten, kdo si je vědom, že to nezvládá, ať se takovému prostředí vyhýbá (podobné pokušení může mít notorický alkoholik jako zaměstnanec lihovaru, pivovaru apod.).
Stejně tak si člověk musí dávat pozor, aby nebyl zdrojem pohoršení (srv. problém masa obětovaného modlám - 1Kor 8, 1-13).