Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobrý den, měl bych několik dotazů. Zajímalo by mě, zda stále existuje "Index zakázaných knih" a zda může být katolík stále potrestán až exkomunikací, pokud čte knihy bludařů nebo knihy zakázané. Pokud takový Index stále existuje, kde je dostupný? Dále, v dekretu, kterým byla v roce 1949 odsouzena "Katolická akce", se o možném trestu exkomunikace (citát z tohoto dekretu uvádím jako příklad, předpokládám, že podobná definice je i v jiných dekretech tohoto rázu) píše, že "exkomunikovaný... jest vyloučen z účasti na modlitbách, přímluvách Církve..." Můžete mi prosím objasnit, co to konkrétně znamená? Jedná se o vyloučení např. z obecných přímluv věřících při mši sv.? Poslední otázka směřuje k pátému přikázání - nakolik lze považovat za hříšné jednání kuřáka, který se svým zlozvykem sebepoškozuje? Děkuji.
Odpověď:
Index zakázaných knih, jak jej zřejmě předpokládáte, neexistuje. V dnešní tiskové produktivitě to ani není technicky možné. Církev, či spíše Kongregace pro nauku a víru, občas pouze upozorňuje na určitou knihu náboženského a věroučného charakteru, která není v souladu s učením katolické církve. Tyto informace má Česká biskupská konference nebo doporučuji sledovat vatikánské stránky (Kongregace pro nauku a víru) nebo oficiální vatikánský deník Osservatore Romano (najdete tamtéž). Na druhou stranu církev spíše potvrzuje, že vydávaná kniha neobsahuje závažné věroučné omyly. Pokud najdete v knize Imprimatur, Nihil obstat, nebo prostě S církevním schválením apod., znamená to, že kniha prošla přezkoumáním z hladiska víry a mravů a nic odporujícího věrouce a praxi církve tam není.
K problému exkomunikace, jak jej uvádíte v dekretu z r. 1949. Především je třeba si uvědomit, že text onoho dekretu se řídil tehdejším Kodexem kanonického práva z r. 1917, kde byly tresty exkomunikace odstupňovány. Běžně se rozlišovaly dvě kategorie: vitandi (ti, kterým je nutno se vyhýbat) a tolerati (ti, kteří byli trpěni). Vyhýbat se jim znamenalo skutečně i odmítnutí společné modlitby, měli být fakticky vyloučeni ze společenství křesťanů. Současný Kodex kanonického práva z r. 1983 tresty značně zmírnil. Rozlišení stupňů exkomunikace zde již není a konkrétní dopad exkomunikace najdete v CIC, kán. 1331: § 1: Exkomunikovanému se zakazuje:
1. mít jakoukoliv služební účast (ministerialem) na slavení eucharistie a jakýchkoliv jiných bohoslužebných obřadech,
2. vysluhovat svátostmi a svátostinami a přijímat svátosti,
3. zastávat církevní úřady a vykonávat služby nebo plnit jiné úkoly nebo konat úkony vládní moci.
K poslednímu: Je mimo pochybnosti, že silný kuřák skutečně poškozuje své zdraví. Povzbuzující prostředky (tabák, alkohol, káva, čaj...) v malém množství mohou sloužit k uvolnění a k navázaní družnosti, na druhou stranu jejich pravidelné užívání přechází v návyk a při větším množství mohou organizmus poškodit (to platí zvláště u alkoholu a tabáku). Obecně platí, že člověk musí zachovávat míru (konečně i přejídání, nadměrná pracovní zátěž, nebezpečné sporty atd. mohou zdraví poškodit). Člověk by se měl vyvarovat toho, aby vystavoval své zdraví nebezpečí, na druhou stranu bych jednu cigaretu či "skleničku" při příležitostném setkání s přáteli za těžké provinění nepovažoval.
Dobrý den, měl bych několik dotazů. Zajímalo by mě, zda stále existuje "Index zakázaných knih" a zda může být katolík stále potrestán až exkomunikací, pokud čte knihy bludařů nebo knihy zakázané. Pokud takový Index stále existuje, kde je dostupný? Dále, v dekretu, kterým byla v roce 1949 odsouzena "Katolická akce", se o možném trestu exkomunikace (citát z tohoto dekretu uvádím jako příklad, předpokládám, že podobná definice je i v jiných dekretech tohoto rázu) píše, že "exkomunikovaný... jest vyloučen z účasti na modlitbách, přímluvách Církve..." Můžete mi prosím objasnit, co to konkrétně znamená? Jedná se o vyloučení např. z obecných přímluv věřících při mši sv.? Poslední otázka směřuje k pátému přikázání - nakolik lze považovat za hříšné jednání kuřáka, který se svým zlozvykem sebepoškozuje? Děkuji.
Odpověď:
Index zakázaných knih, jak jej zřejmě předpokládáte, neexistuje. V dnešní tiskové produktivitě to ani není technicky možné. Církev, či spíše Kongregace pro nauku a víru, občas pouze upozorňuje na určitou knihu náboženského a věroučného charakteru, která není v souladu s učením katolické církve. Tyto informace má Česká biskupská konference nebo doporučuji sledovat vatikánské stránky (Kongregace pro nauku a víru) nebo oficiální vatikánský deník Osservatore Romano (najdete tamtéž). Na druhou stranu církev spíše potvrzuje, že vydávaná kniha neobsahuje závažné věroučné omyly. Pokud najdete v knize Imprimatur, Nihil obstat, nebo prostě S církevním schválením apod., znamená to, že kniha prošla přezkoumáním z hladiska víry a mravů a nic odporujícího věrouce a praxi církve tam není.
K problému exkomunikace, jak jej uvádíte v dekretu z r. 1949. Především je třeba si uvědomit, že text onoho dekretu se řídil tehdejším Kodexem kanonického práva z r. 1917, kde byly tresty exkomunikace odstupňovány. Běžně se rozlišovaly dvě kategorie: vitandi (ti, kterým je nutno se vyhýbat) a tolerati (ti, kteří byli trpěni). Vyhýbat se jim znamenalo skutečně i odmítnutí společné modlitby, měli být fakticky vyloučeni ze společenství křesťanů. Současný Kodex kanonického práva z r. 1983 tresty značně zmírnil. Rozlišení stupňů exkomunikace zde již není a konkrétní dopad exkomunikace najdete v CIC, kán. 1331: § 1: Exkomunikovanému se zakazuje:
1. mít jakoukoliv služební účast (ministerialem) na slavení eucharistie a jakýchkoliv jiných bohoslužebných obřadech,
2. vysluhovat svátostmi a svátostinami a přijímat svátosti,
3. zastávat církevní úřady a vykonávat služby nebo plnit jiné úkoly nebo konat úkony vládní moci.
K poslednímu: Je mimo pochybnosti, že silný kuřák skutečně poškozuje své zdraví. Povzbuzující prostředky (tabák, alkohol, káva, čaj...) v malém množství mohou sloužit k uvolnění a k navázaní družnosti, na druhou stranu jejich pravidelné užívání přechází v návyk a při větším množství mohou organizmus poškodit (to platí zvláště u alkoholu a tabáku). Obecně platí, že člověk musí zachovávat míru (konečně i přejídání, nadměrná pracovní zátěž, nebezpečné sporty atd. mohou zdraví poškodit). Člověk by se měl vyvarovat toho, aby vystavoval své zdraví nebezpečí, na druhou stranu bych jednu cigaretu či "skleničku" při příležitostném setkání s přáteli za těžké provinění nepovažoval.
