Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Chvála Kristu,
prosím Vás o fundovaný názor, popř. přímo vyjádření odpovědných míst katolické církve, na časopis Milujte se! a názory v něm prezentované. Přiznám se, že po důkladném pročtení několika jeho čísel, jsem byl skoro zděšen obsahy krátkých statí prezentovaných jako „svědectví“. Výpověď mladíka, kterého půst a modlitba vyléčily (!) z homosexuality nebo svědectví ženy-matky tvrdící, že ji Bůh potrestal bezbožnými a morálně zkaženými dětmi za to, že ještě před svatbou sexuálně žila se svým manželem (a nebo spíš nezvládla jejich výchovu?) atd. Tohle snad ani nemůže být myšleno vážně! Podobně za nevhodné, ne-li přímo nechutné, považuji zaměňování výrazu přítelkyně a konkubína nebo všudypřítomné „strašení“ démony, exorcismem a propadnutím peklu! Protože (nejen) mně byl tento časopis doporučen vedoucím našeho laického společenství mládeže, zajímá mě oficiální postoj římskokatol. církve k jeho obsahu. Je Milujte se! církevně schváleno a je tedy vyjádřením závazných postojů a morálních apelů církve nebo se jedná jen o svéráznou, okrajovou iniciativu skupinky radikálních polských duchovních a podobně laděných laiků?
Osobně se přimlouvám, aby se oficiální místa rozhodně a jednoznačně vyjádřila k tomuto tématu ve smyslu, zda Milujte se! ano či ne a samozřejmě proč (například v respektovaném Katolickém týdeníku). Předem děkuji za Váš čas a odpověď.
Odpověď:
Můžeme Vám poskytnout přímo vyjádření šéfredaktora tohoto časopisu:
Chvála Kristu,
rád se pokusím za redakci časopisu Milujte se! postupně reagovat na skutečnosti obsažené v dotazu.
po důkladném pročtení několika jeho čísel
S tím, že časopis budou důkladně číst nejen ti, kteří jsou jím nadšeni, ale i ti, kteří z nějakého důvodu s jeho zaměřením nesouhlasí, jsme dopředu počítali. Sám za sebe mohu říci, že věnuji stovky hodin přípravě každého čísla, aby neobsahovalo nic, co by mohlo odporovat katolické víře a mravům, neboť jsem si vědom, že pokud něco já nebo moji spolupracovníci přehlédneme, budou kritici nemilosrdní.
…zděšen obsahy krátkých statí prezentovaných jako „svědectví“
Samozřejmě, ne vše, co se vypovídá, se vypovídá se stejnou váhou. To platí o biblickém textu, ale i o časopisu. Svědectví (i proto jsou v časopise vždy zřetelně označena a text „Svědectví“ uvedený v záhlaví je doplněn ještě zvláštním logem – obálkou) jsou výpověďmi konkétních osob o tom, co prožili s Bohem. Z toho plyne, že ne vždy jsou formulována s precizností a úplností pohledu katechismu, ale odrážejí osobní zážitky, zkušenosti, postoje a názory pisatelů. Jako šéfredaktor samozřejmě dbám o to, aby jejich vyznění nebylo v rozporu s katolickou vírou nebo mravy. I když je z podstaty věci patrné, že nemohou postoje katolické církve obsahovat v plnosti – to by tato svědectví museli psát dogmatici a moralisté a ne obyčejní lidé.
Výpověď mladíka, kterého půst a modlitba vyléčily z homosexuality
Výše uvedené platí i o tomto svědectví. Jde o určitou zkušenost člověka, který tvrdí, že toto prožil. Jeho svědectví rozhodně není v rozporu s katolickou vírou či mravy. Může-li Pán Ježíš uzdravit slepého od narození, který o to snad ani neprosil (Jan 9), může zcela jistě uzdravit i člověka trpícího homosexualitou, když o to naléhavě a vytrvale prosí. Druhá věc je, že tomuto svědectví by mohl někdo vytknout, že jeho celkové vyznění je takové, že se vždy stačí modlit a tím se problém homosexuality vyřeší. Tohoto možného vyznění jsme si byli vědomi. Proto jsme v závěru toto svědectví doplnili redakční poznámkou („Milost zpravidla nemůže zcela nahradit přirozenost…“) a odkazem na odbornou literaturu, která zájemcům umožní komlexnější pohled na homosexualitu, než může nabídnout jedno svěcectví ze života, které je vždy jen subjektivní.
svědectví ženy-matky tvrdící, že ji Bůh potrestal bezbožnými a morálně zkaženými dětmi za to, že ještě před svatbou sexuálně žila se svým manželem
Kdyby v tomto svědectví bylo skutečně uvedeno, že ženu Bůh potrestal bezbožnými a morálně zkaženými dětmi, nesouhlasil bych s jeho uveřejněním v časopise Milujte se! To však jeho autorka nikde netvrdí. Pouze konstatuje, že dle jejího přesvědčení mají problémy, které prožívala, hlubší kořeny – zlo, do něhož zabředla se svým manželem během předmanželského života. To, že zlo člověka zasahuje a může mít dalekosáhle důsledky, jistě není nic, co by odporovalo učení Církve a také zkušenosti těch, kteří se v Církvi boji se zlem zvláštním způsobem věnují. Ve svědectví zmíněná modlitba za osbobození také není nic, co by odporovalo nauce a praxi Církve. K varování, že hřích předmanželské nečistoty nepřinese do manželství nic dobrého, se musím připojit i já… I když je možno považovat některé prvky v tomto svědectví za subjektivní, tento k nim rozhodně nepatří.
za nevhodné, ne-li přímo nechutné, považuji zaměňování výrazu přítelkyně a konkubína
Také já považuji toto zaměňování za zcela nevhodné. Ve svědectvích v určitých případech bych ho ještě v zájmu autentičnosti toleroval (i když mě nyní nenapadá žádný případ, kdy by se tak v některém svědectví skutečně stalo). V článcích pokud vím, nikdy konkubínu přítelkyní nenazýváme – jsem přesvědčen, že toto hlídám důsledně. Víte snad o nějakém místě, které mi uniklo?
všudypřítomné „strašení“ démony, exorcismem a propadnutím peklu
Nejsem si vědom, že bychom v časopise někoho strašili démony, exorcismem (upřímně řečeno vůbec nechápu, jak se dá strašit exorcismem – vždyť je to určitá forma modlitby) nebo propadnutím peklu. Druhá věc je, že se o těchto skutečnostech v časopise zcela otevřeně hovoří. Na tom ale není nic špatného. Hovořil o nich zcela otevřeně sám Pán Ježíš, hovoří o nich zcela otevřeně i Katechismus katolické církve. Je pravda, že někteří to nepovažují v dnešní době za moderní a vhodné. Zde mohu jen říci, že redakce časopisu Milujte se! považuje za důležité psát o všech částech katolické nauky, včetně těch, které někteří považují za „nemoderní“. To ale považuji za klad tohoto časopisu, nikoliv za nedostatek. I to je možná důvodem, proč je o tento časopis takový zájem (vychází nyní v nákladu kolem 20 000 výtisků). Nemyslím, že by byl důraz na tyto skutečnosti také nějaký nevyvážený, tj. že by neodpovídal významu těchto skutečností. Rozhodně toto téma není v časopise všudypřítomné – i když se mu hodláme ve větším rozsahu věnovat v letošním prázdninovém čísle.
Je Milujte se! církevně schváleno a je tedy vyjádřením závazných postojů a morálních apelů církve?
Časopis Milujte se! je církevně schválen, ale to neznamená, že proto musí být ve všech svých částech „vyjádřením závazných postojů a morálních apelů církve“. I když se ze všech sil snažíme, aby toto vše vyjadřoval, sama skutečnost církevního schválení je formou potvrzení, že daná tiskovina dotýkající se víry a mravů neobsahuje nic, co by v této oblasti bylo s katolickou vírou a mravy v rozporu. Snad se mi ve výše uvedeném textu podařilo prokázat, že v žádném z uvedených příkladů nic, co by bylo v rozporu s katolickou vírou a mravy, nebylo obsaženo, jak potvrzuje i posudek odborníka, o který se při vydávání církevního schválení církevní autorita zpravidla opírá (tak tomu bylo i při proceduře udělení církevního schválení časopisu Milujte se!). Je třeba podotknout, že u periodických tiskovin je situace ještě o něco složitější, církevní schválení se uděluje na základě dosavadních čísel pro čísla budoucí a za soulad obsahu s katolickou vírou a mravy potom zodpovídá redakční rada (tak je tomu i v případě časopisu Milujte se!). Nyní má časopis na základě odborného posouzení vyšlých čísel uděleno církevní schválení na zkušební dobu jednoho roku. A samozřejmě nemalé úsilí věnujeme tomu, aby i nadále v žádném případě neobsahoval nic, co by bylo v rozporu s katolickou vírou a mravy. Nejen proto, že by nám církevní schválení nebylo obnoveno (nebo mohlo být i předčasně odebráno), ale především proto, že v takovém případě bych já sám i ostatní členové redakce pochyboval o smyluplnosti naší práce! Rozhodně nechci ztrácet svůj čas prací na časopisu, který by byl v rozporu s tím, co Církev věří a učí.
jedná jen o svéráznou, okrajovou iniciativu skupinky radikálních polských duchovních a podobně laděných laiků?
Rozhodně se o nejedná o svéráznou a okrajovou aktivitu polských duchovních, jak o tom svědčí i zvyšující se poměr původních článků českých autorů - je možno se o tom přesvědčit na www.milujte.se, kde jsou ke stažení všechna dosud vydaná čísla časopisu.
Srdečně zdraví P. Mgr. Pavel Zahradníček, Th.D., šéfredaktor časopisu Milujte se!
Chvála Kristu,
prosím Vás o fundovaný názor, popř. přímo vyjádření odpovědných míst katolické církve, na časopis Milujte se! a názory v něm prezentované. Přiznám se, že po důkladném pročtení několika jeho čísel, jsem byl skoro zděšen obsahy krátkých statí prezentovaných jako „svědectví“. Výpověď mladíka, kterého půst a modlitba vyléčily (!) z homosexuality nebo svědectví ženy-matky tvrdící, že ji Bůh potrestal bezbožnými a morálně zkaženými dětmi za to, že ještě před svatbou sexuálně žila se svým manželem (a nebo spíš nezvládla jejich výchovu?) atd. Tohle snad ani nemůže být myšleno vážně! Podobně za nevhodné, ne-li přímo nechutné, považuji zaměňování výrazu přítelkyně a konkubína nebo všudypřítomné „strašení“ démony, exorcismem a propadnutím peklu! Protože (nejen) mně byl tento časopis doporučen vedoucím našeho laického společenství mládeže, zajímá mě oficiální postoj římskokatol. církve k jeho obsahu. Je Milujte se! církevně schváleno a je tedy vyjádřením závazných postojů a morálních apelů církve nebo se jedná jen o svéráznou, okrajovou iniciativu skupinky radikálních polských duchovních a podobně laděných laiků?
Osobně se přimlouvám, aby se oficiální místa rozhodně a jednoznačně vyjádřila k tomuto tématu ve smyslu, zda Milujte se! ano či ne a samozřejmě proč (například v respektovaném Katolickém týdeníku). Předem děkuji za Váš čas a odpověď.
Odpověď:
Můžeme Vám poskytnout přímo vyjádření šéfredaktora tohoto časopisu:
Chvála Kristu,
rád se pokusím za redakci časopisu Milujte se! postupně reagovat na skutečnosti obsažené v dotazu.
po důkladném pročtení několika jeho čísel
S tím, že časopis budou důkladně číst nejen ti, kteří jsou jím nadšeni, ale i ti, kteří z nějakého důvodu s jeho zaměřením nesouhlasí, jsme dopředu počítali. Sám za sebe mohu říci, že věnuji stovky hodin přípravě každého čísla, aby neobsahovalo nic, co by mohlo odporovat katolické víře a mravům, neboť jsem si vědom, že pokud něco já nebo moji spolupracovníci přehlédneme, budou kritici nemilosrdní.
…zděšen obsahy krátkých statí prezentovaných jako „svědectví“
Samozřejmě, ne vše, co se vypovídá, se vypovídá se stejnou váhou. To platí o biblickém textu, ale i o časopisu. Svědectví (i proto jsou v časopise vždy zřetelně označena a text „Svědectví“ uvedený v záhlaví je doplněn ještě zvláštním logem – obálkou) jsou výpověďmi konkétních osob o tom, co prožili s Bohem. Z toho plyne, že ne vždy jsou formulována s precizností a úplností pohledu katechismu, ale odrážejí osobní zážitky, zkušenosti, postoje a názory pisatelů. Jako šéfredaktor samozřejmě dbám o to, aby jejich vyznění nebylo v rozporu s katolickou vírou nebo mravy. I když je z podstaty věci patrné, že nemohou postoje katolické církve obsahovat v plnosti – to by tato svědectví museli psát dogmatici a moralisté a ne obyčejní lidé.
Výpověď mladíka, kterého půst a modlitba vyléčily z homosexuality
Výše uvedené platí i o tomto svědectví. Jde o určitou zkušenost člověka, který tvrdí, že toto prožil. Jeho svědectví rozhodně není v rozporu s katolickou vírou či mravy. Může-li Pán Ježíš uzdravit slepého od narození, který o to snad ani neprosil (Jan 9), může zcela jistě uzdravit i člověka trpícího homosexualitou, když o to naléhavě a vytrvale prosí. Druhá věc je, že tomuto svědectví by mohl někdo vytknout, že jeho celkové vyznění je takové, že se vždy stačí modlit a tím se problém homosexuality vyřeší. Tohoto možného vyznění jsme si byli vědomi. Proto jsme v závěru toto svědectví doplnili redakční poznámkou („Milost zpravidla nemůže zcela nahradit přirozenost…“) a odkazem na odbornou literaturu, která zájemcům umožní komlexnější pohled na homosexualitu, než může nabídnout jedno svěcectví ze života, které je vždy jen subjektivní.
svědectví ženy-matky tvrdící, že ji Bůh potrestal bezbožnými a morálně zkaženými dětmi za to, že ještě před svatbou sexuálně žila se svým manželem
Kdyby v tomto svědectví bylo skutečně uvedeno, že ženu Bůh potrestal bezbožnými a morálně zkaženými dětmi, nesouhlasil bych s jeho uveřejněním v časopise Milujte se! To však jeho autorka nikde netvrdí. Pouze konstatuje, že dle jejího přesvědčení mají problémy, které prožívala, hlubší kořeny – zlo, do něhož zabředla se svým manželem během předmanželského života. To, že zlo člověka zasahuje a může mít dalekosáhle důsledky, jistě není nic, co by odporovalo učení Církve a také zkušenosti těch, kteří se v Církvi boji se zlem zvláštním způsobem věnují. Ve svědectví zmíněná modlitba za osbobození také není nic, co by odporovalo nauce a praxi Církve. K varování, že hřích předmanželské nečistoty nepřinese do manželství nic dobrého, se musím připojit i já… I když je možno považovat některé prvky v tomto svědectví za subjektivní, tento k nim rozhodně nepatří.
za nevhodné, ne-li přímo nechutné, považuji zaměňování výrazu přítelkyně a konkubína
Také já považuji toto zaměňování za zcela nevhodné. Ve svědectvích v určitých případech bych ho ještě v zájmu autentičnosti toleroval (i když mě nyní nenapadá žádný případ, kdy by se tak v některém svědectví skutečně stalo). V článcích pokud vím, nikdy konkubínu přítelkyní nenazýváme – jsem přesvědčen, že toto hlídám důsledně. Víte snad o nějakém místě, které mi uniklo?
všudypřítomné „strašení“ démony, exorcismem a propadnutím peklu
Nejsem si vědom, že bychom v časopise někoho strašili démony, exorcismem (upřímně řečeno vůbec nechápu, jak se dá strašit exorcismem – vždyť je to určitá forma modlitby) nebo propadnutím peklu. Druhá věc je, že se o těchto skutečnostech v časopise zcela otevřeně hovoří. Na tom ale není nic špatného. Hovořil o nich zcela otevřeně sám Pán Ježíš, hovoří o nich zcela otevřeně i Katechismus katolické církve. Je pravda, že někteří to nepovažují v dnešní době za moderní a vhodné. Zde mohu jen říci, že redakce časopisu Milujte se! považuje za důležité psát o všech částech katolické nauky, včetně těch, které někteří považují za „nemoderní“. To ale považuji za klad tohoto časopisu, nikoliv za nedostatek. I to je možná důvodem, proč je o tento časopis takový zájem (vychází nyní v nákladu kolem 20 000 výtisků). Nemyslím, že by byl důraz na tyto skutečnosti také nějaký nevyvážený, tj. že by neodpovídal významu těchto skutečností. Rozhodně toto téma není v časopise všudypřítomné – i když se mu hodláme ve větším rozsahu věnovat v letošním prázdninovém čísle.
Je Milujte se! církevně schváleno a je tedy vyjádřením závazných postojů a morálních apelů církve?
Časopis Milujte se! je církevně schválen, ale to neznamená, že proto musí být ve všech svých částech „vyjádřením závazných postojů a morálních apelů církve“. I když se ze všech sil snažíme, aby toto vše vyjadřoval, sama skutečnost církevního schválení je formou potvrzení, že daná tiskovina dotýkající se víry a mravů neobsahuje nic, co by v této oblasti bylo s katolickou vírou a mravy v rozporu. Snad se mi ve výše uvedeném textu podařilo prokázat, že v žádném z uvedených příkladů nic, co by bylo v rozporu s katolickou vírou a mravy, nebylo obsaženo, jak potvrzuje i posudek odborníka, o který se při vydávání církevního schválení církevní autorita zpravidla opírá (tak tomu bylo i při proceduře udělení církevního schválení časopisu Milujte se!). Je třeba podotknout, že u periodických tiskovin je situace ještě o něco složitější, církevní schválení se uděluje na základě dosavadních čísel pro čísla budoucí a za soulad obsahu s katolickou vírou a mravy potom zodpovídá redakční rada (tak je tomu i v případě časopisu Milujte se!). Nyní má časopis na základě odborného posouzení vyšlých čísel uděleno církevní schválení na zkušební dobu jednoho roku. A samozřejmě nemalé úsilí věnujeme tomu, aby i nadále v žádném případě neobsahoval nic, co by bylo v rozporu s katolickou vírou a mravy. Nejen proto, že by nám církevní schválení nebylo obnoveno (nebo mohlo být i předčasně odebráno), ale především proto, že v takovém případě bych já sám i ostatní členové redakce pochyboval o smyluplnosti naší práce! Rozhodně nechci ztrácet svůj čas prací na časopisu, který by byl v rozporu s tím, co Církev věří a učí.
jedná jen o svéráznou, okrajovou iniciativu skupinky radikálních polských duchovních a podobně laděných laiků?
Rozhodně se o nejedná o svéráznou a okrajovou aktivitu polských duchovních, jak o tom svědčí i zvyšující se poměr původních článků českých autorů - je možno se o tom přesvědčit na www.milujte.se, kde jsou ke stažení všechna dosud vydaná čísla časopisu.
Srdečně zdraví P. Mgr. Pavel Zahradníček, Th.D., šéfredaktor časopisu Milujte se!
