Otázka:
Problém dlouho nevyslyšené prosby. Když se dívám na historii Církve a vidím v ní svaté, jsou to lidé, kteří byli Bohem bez svých zásluh obdarováni. Bůh si vybírá zcela svobodně ty, kterým se dává poznat nebo které obdarovává. Existují tedy lidé Bohu milí, jeho vyvolení, a ti druzí. Když mě Bůh neslyší, zřejmě nepatřím do skupiny "jeho milých". Nejedná se tady o určité předurčení? Jedněch, které Bůh miluje a zahrnuje je svými dary, a těch druhých na indexu, jejichž víra, snaha a prosba je vlastně zbytečná a marná? Děkuji za odpověď.

Odpověď:
Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky...(Jan 14,12 -16)

Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.(Jan 15,16)

V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. (Jan 16,23-24)

Pod dojmem těchto příslibů a reálnou životní zkušeností průměrného křesťana se skutečně zdá, že lidé jsou rozděleni na "privilegované" a "ty ostatní". Zatímco privilegovaní požívají vešketý Boží komfort, ostatní se musí životem "plácat" sami. Kde je spravedlnost, proč zrovna já bych měl patřit mezi "ty ostatní" a někdo jiný to má tak snadné?
Takové nebo podobné otázky se nám jistě v hlavě už honily. Jaký smysl má prosebná modlitba, kde jsou účinky?
Indický jesuita Anthony de Mello v duchovních cvičeních o modlitbě pro kněze (vydané pod názvem Spojení s Bohem, Cesta 1999) rozebírá, proč naše modlitby nejsou vyslyšeny a jaká jsou pravidla prosebné modlitby:

1. pravidlo - Víra
Člověk musí především pevně věřit, že to, oč prosí, dostane. Jenže my často už ani neočekáváme, že v našem životě bude Bůh viditelně a přímo působit. Čím více budeme mít víru, tím více se otevřeme Boží přítomnosti a tím více si budeme uvědomovat, že pro něj není nic nemožné.

2. pravidlo - Odpuštění
Hlavní důvod, proč modlitba tolika lidí nemá sílu, tkví v tom, že v sobě živí zášť. "Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar." (Mt 5,23-24) Můžeme se sami přistihnout, že jsme plni zloby na sebe, na své bližní, na Boha, že ji třeba v sobě potlačujeme, ale máme daleko udělat krok k odpuštění a smíření.

3. pravidlo - Nebýt světský
Nemůžeme čekat, že se Bůh stane "dodavatelem" našich potěšení. V modlitbě "Otčenáš" se prosí o chléb, o každodenní živobytí, nikoli o luxus. Ten kdo miluje věci, přestává milovat Boha.

4. pravidlo - Být velkorysý
Kdo očekává, že dostane od Boha, musí být velkorysý v dávání bližním. Jestliže jsme sami skoupí, nelze očekávat Boží štědrost.

5. pravidlo - Modlit se ve jménu Ježíše Krista
Položme si při modlitbě otázku: Prosil by Ježíš o tuto věc? Prosit "ve jménu Ježíšově" znamená, že nebudeme Otce žádat o nic takového, o co by Ježíš nikdy neprosil.

6. pravidlo - Být vytrvalý
Ježíš sám nekolikrát zdůrazňoval, že nestačí prosit jednou, ale máme v modlitbě vytrvat (Lk 11; Lk 18; Mt 15).

Zkoumejme své prosby pod optikou těchto pravidel. Možná přijdeme na to, proč jsme se (zatím) nedočkali odpovědi...