Otázka:
V diskuzi na otázce 527 jsme narazili na problém: "Matouš 28:19 mluví o křtu ve jméno Otce ,Syna i Ducha. Copak je Otec Jméno? Copak je Syn jméno? Copak je Duch jméno? Ježíš to je jméno! je to jméno Otcovo,které mu dal!" Mě nikdy nenapadlo, že by Otec, Syn a Duch Svatý nebyla vlastní jména Božských osob. Je to tak správně? A kam zařadit jméno Ježíš? Děkuji.

Odpověď:
Tak to je opravdu zajímavé. Pokud by se skutečně křtilo "ve jméno" (tedy nejedná-li se o pouhý překlep) Otce, Syna i Ducha, tak by se příslušníci Cesty Panujícího zřejmě nemohli jmenovat jinak než Otec, Syn a Duch (tedy spíše jak oni říkají "Spirit"). Vzhledem k tomu, že přijímají i jiná jména, tak to s tím zřejmě nemyslí vážně...
Pokud si dobře pamatuji na kurz biblické řečtiny, tak je v citovaném textu Mt 28,19 eis to onoma tou patros..., kde předložka eis pojící se s akuzativem vyjadřuje "ve vztahu... se jménem", česky "jménem" nebo "ve jménu". Toto je i v češtině běžně užívané spojení "ve jménu práva", "ve jménu republiky", "ve jménu solidarity". Podobně bychom se mohli ptát: je právo jméno? je republika jméno? je solidarita jméno? Učedníci jsou v tomto verši posláni křtít "ve jménu" Boží trojice, čili za udíleným křtem stojí trojosobní Bůh (učedníci nekřtí sami od sebe).
Otec, Syn a Duch samozřejmě vlastní jména nejsou, ale vyjadřují vztahy v Boží trojici. Otec má ve SZ uvedeno jméno Jsem který jsem nebo JHWH, což Židé nevyslovovali a místo toho používali výraz Adonaj - Pán, Hospodin. Druhá osoba přijala po Vtělení jméno Ježíš, Duch se v biblických textech upřesňován jako Boží Duch či Ježíšův Duch.
Mimochodem, díval jsem se, že v diskuzích ke zmiňované otázce byl oceněn "Nový konvenant" křesťanského společenství Cesta Panujícího, který by měl být údajně přesným překladem Nového zákona. Držel jsem ho kdysi v ruce a dost bych o tomto hodnocení pochyboval. Popravdě řečeno: větší nesmysl jsem už dlouho nečetl. Nejenže autor překladu ignoruje zákonitosti řeckého i českého jazyka, ale vytváří zcela nesmyslné novotvary. Spíše jsem měl dojem, že "český" text nemá s řeckým originálem a s češtinou vůbec nic společného. No uznejte, odkud se v onom "věrném" překladu vzalo slovo "spirit"? V řečtině je "pneuma", v češtině "duch". Anebo "anointující": v řečtině je "christos", v češtině "pomazaný" neboli "kristus", atd. Mám takové podezření, že výchozím jazykem nebyla řečtina, ale angličtina. Ostatně, není to nic nového, Svědkové Jehovovi mají bibli také přeloženou "z anglického originálu"...

PS: tady je ukázka tohoto údajně nejsprávnějšího překladu (1Kor 13,1nn).