Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Nevím, zda je dnes vhodná doba otevřít otázku svědomí, snad právě ona však může být „klíčovou otázkou“ naší civilizace. Je vůbec možné dobrat se pravdy o tomto „mechanismu“, který v sobě každý člověk nese? Jde pouze o výchovou daný algoritmus, nebo to může být jakýsi tajemný hlas dobra, který spí v hloubi každého z nás? Je to něco přirozeného, nebo v tom může být i jakýsi tajemný dotek Boha? Je to hlas, s nímž máme bojovat a který je třeba potlačovat, či jde o hlas, který nás může vést k životu (k tomu kdo je „Cesta, Pravda a Život“)? Je to víc než 12 let, co stáli v Praze proti sobě na jedné straně mladí kluci (snad ještě děti - komando) s plexisklovými štíty a na straně druhé lidé, studenti. Ti kluci tam tehdy brečeli. Byla to jen lítost nad sebou, nebo v tom mohlo být něco víc? Bylo to jejich svědomí? Jak se mohl člověk dočíst např. v knížce „Strana světí prostředky“, žije prý dodnes v Praze jistý pan Mácha, který to před více než padesáti lety nemálo „osolil“ faráři z východočeské Číhoště, kterého prý „uvyslýchal“ k smrti. Asi i on musel mít patrně nějaký důvod, aby se věnoval panu Toufarovi s tak láskyplnou péčí (viz ony dokumenty „Strana světí prostředky“, Tilia 2001). I on musel být zřejmě něčím puzen ke své nepříčetnosti. Je to tajemství jeho svědomí, jež v sobě tento starý pán dodnes nese??? Evangeličtí křesťané letničního typu dokáží označit hlas svědomí přímo jako Ducha Svatého. Musí být člověk už z principu neschopen rozlišit jakým „duchem“ je jeho vnitřní hlas veden, či daní na svoje ideály, na ten „hlas dobra v sobě“ může vést k životu, k něčemu dobrému – „ke spáse“ ?
V době, kdy probíhaly krvavé boje v nedalekém Rumunsku, vozili před 12 lety studenti jež „psali revoluci“ na venkov videokazety. Jedna z nich byla o potlačení studentských demonstrací v Číně na jaře roku 1989. Komentoval to brečící angličtinou hlas dívky, která byla poslední z organizátorů, která ještě přežila. Studenti se utábořili ve stanech na náměstí a odmítli se rozejít. V noci přijeli tanky – to bylo vidět pouze z dálky, ale i to bylo zřetelné – studenty ve stanech rozjezdili, pak polili benzínem a zapálili a pak už bylo vidět jen plápolavý oheň a následně cisterny, které to k ránu umývaly… A věřte - Tento amatérský dokument rozbrečel i ty, s nimiž už tak mnoho nepohne. A studenti v Číně šli proti tankům a společně zpívali Internacionálu. To, za co umírali, byli ideály lepší společnosti. Mnoho starších lidí zakusilo i u nás utrpení komunismu a následky těchto myšlenek pociťujeme dodnes. Bylo však umučení čínských studentů a to, k čemu je vedlo jejich svědomí jen zbytečné a „trestné“, nebo v tom mohlo být i něco ze záměru Boha, jehož láska je odpovědí na mnohá „proč“ lidé zde na Zemi vůbec mohou existovat, proč vůbec se odvažuje existovat Vesmír ?
To tedy pár prostých otázek k tématu lidského svědomí. Troufnete-li si připsat i něco k těmto „tajům“ lidské duše děkuji předem za vaši odpověď.
M.
Odpověď:
Vzhledem k rozsahu odpovědi se podívejte na http://katolik.cz/texty/view.asp?cis=144.
Nevím, zda je dnes vhodná doba otevřít otázku svědomí, snad právě ona však může být „klíčovou otázkou“ naší civilizace. Je vůbec možné dobrat se pravdy o tomto „mechanismu“, který v sobě každý člověk nese? Jde pouze o výchovou daný algoritmus, nebo to může být jakýsi tajemný hlas dobra, který spí v hloubi každého z nás? Je to něco přirozeného, nebo v tom může být i jakýsi tajemný dotek Boha? Je to hlas, s nímž máme bojovat a který je třeba potlačovat, či jde o hlas, který nás může vést k životu (k tomu kdo je „Cesta, Pravda a Život“)? Je to víc než 12 let, co stáli v Praze proti sobě na jedné straně mladí kluci (snad ještě děti - komando) s plexisklovými štíty a na straně druhé lidé, studenti. Ti kluci tam tehdy brečeli. Byla to jen lítost nad sebou, nebo v tom mohlo být něco víc? Bylo to jejich svědomí? Jak se mohl člověk dočíst např. v knížce „Strana světí prostředky“, žije prý dodnes v Praze jistý pan Mácha, který to před více než padesáti lety nemálo „osolil“ faráři z východočeské Číhoště, kterého prý „uvyslýchal“ k smrti. Asi i on musel mít patrně nějaký důvod, aby se věnoval panu Toufarovi s tak láskyplnou péčí (viz ony dokumenty „Strana světí prostředky“, Tilia 2001). I on musel být zřejmě něčím puzen ke své nepříčetnosti. Je to tajemství jeho svědomí, jež v sobě tento starý pán dodnes nese??? Evangeličtí křesťané letničního typu dokáží označit hlas svědomí přímo jako Ducha Svatého. Musí být člověk už z principu neschopen rozlišit jakým „duchem“ je jeho vnitřní hlas veden, či daní na svoje ideály, na ten „hlas dobra v sobě“ může vést k životu, k něčemu dobrému – „ke spáse“ ?
V době, kdy probíhaly krvavé boje v nedalekém Rumunsku, vozili před 12 lety studenti jež „psali revoluci“ na venkov videokazety. Jedna z nich byla o potlačení studentských demonstrací v Číně na jaře roku 1989. Komentoval to brečící angličtinou hlas dívky, která byla poslední z organizátorů, která ještě přežila. Studenti se utábořili ve stanech na náměstí a odmítli se rozejít. V noci přijeli tanky – to bylo vidět pouze z dálky, ale i to bylo zřetelné – studenty ve stanech rozjezdili, pak polili benzínem a zapálili a pak už bylo vidět jen plápolavý oheň a následně cisterny, které to k ránu umývaly… A věřte - Tento amatérský dokument rozbrečel i ty, s nimiž už tak mnoho nepohne. A studenti v Číně šli proti tankům a společně zpívali Internacionálu. To, za co umírali, byli ideály lepší společnosti. Mnoho starších lidí zakusilo i u nás utrpení komunismu a následky těchto myšlenek pociťujeme dodnes. Bylo však umučení čínských studentů a to, k čemu je vedlo jejich svědomí jen zbytečné a „trestné“, nebo v tom mohlo být i něco ze záměru Boha, jehož láska je odpovědí na mnohá „proč“ lidé zde na Zemi vůbec mohou existovat, proč vůbec se odvažuje existovat Vesmír ?
To tedy pár prostých otázek k tématu lidského svědomí. Troufnete-li si připsat i něco k těmto „tajům“ lidské duše děkuji předem za vaši odpověď.
M.
Odpověď:
Vzhledem k rozsahu odpovědi se podívejte na http://katolik.cz/texty/view.asp?cis=144.
