Odpověď:

Člověk trpí, když zakouší cokoliv zlého. Věřícího člověka, který má před očima Krista, činí utrpení vnímavého a otevřeného pro Boží působení. Protože pociťuje, že postrádá dobro pocházející od Boha. Apoštol Pavel pak poznamenává, že na svém těle prožíváme Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle, aby nás Bůh s Ježíšem vzkřísil. (2 Kor 4) Kristovou smrtí padl poraženecký přístup k trápení. Aspoň psychologicky máme nad neštěstím navrch, protože Bohu není lhostejný náš osud a zasahuje, aby dosáhl cíle stvoření.

K vašemu názoru připojím také jednu citaci: Starozákonní lidé se domnívají, že utrpení lze chápat pouze jako trest za hřích, tedy jako věc Boží spravedlnosti, která oplácí dobro dobrem a zlo zlem.
Opakují přitom učení obsažené v knihách Starého zákona, které prohlašují, že trest sesílá Bůh za viny. Bůh Zjevení je totiž Zákonodárcem i Soudcem, jakým není žádná jiná lidská moc. Bůh Zjevení je především Tvůrcem, od něhož zároveň s existencí pochází i dobro stvoření. Proto také vědomé a svobodné porušení tohoto dobra spáchané člověkem je nejen přestoupením zákona, ale také urážkou Boha, prvního Zákonodárce. Takový přestupek má povahu hříchu podle pravého, tj. biblického a teologického významu tohoto slova. Trest, který je přiměřený mravnímu zlu hříchu, udržuje mravní řád podle téhož transcendentního smyslu, podle něhož byl tento řád vůlí Stvořitele a nejvyššího Zákonodárce ustanoven. Z toho také vychází jedna ze základních pravd náboženské víry, opřená rovněž o Zjevení. Potvrzuje, že Bůh je spravedlivý soudce, který dobro odměňuje a zlo trestá.

Na to se však dále navazuje: Utrpení má vést k obrácení, to znamená k obnově dobra v člověku, který může ve výzvě k pokání poznat Boží milosrdenství. Úkolem pokání je překonat zlo, jež se skrývá v člověku v mnoha formách, a upevňovat dobro jak v samotném člověku, tak i v jeho vztahu k jiným lidem a nejvíce k Bohu.
Křesťanství vyznává dobro jako podstatu existence a všeho, co je; hlásá dobrotu Stvořitele a dobro stvoření. Člověk je kvůli zlu postižen utrpením, jež je jakýmsi nedostatkem či znetvořením dobra. Lze říci, že člověk trpí proto, že nesdílí nějaké dobro, od něhož je určitým způsobem vzdálen nebo o které se připravil. A nejvíce trpí tehdy, když by měl být v obvyklém běhu věcí účasten tohoto dobra, ale ve skutečnosti není. Salvifici doloris .

Takže s vámi souhlasím; nepříjemné události se řadí mezi tzv. časné tresty (následky páchaného zla) ale má to být spíš viděno jako nasměrování. Zároveň bych vás chtěl "uklidnit", protože jsem si to zkoušel ověřit, když něco špatného neudělám - tak se stejně přihodí něco, co bych pokládal za trest, kdybych něco špatného udělal.