Datum vložení: 25.2.2003
Říci, že nevím, z čeho se mám zpovídat, není nic troufalého. Tím přece neříkám, že nehřeším. Je tedy možné tuto větu přidat k několika slovům svého vyznání, ve chvíli, kdy je přede mnou kněz, který mi může pomoci. Ostatně mé vyznání nemusí vycházet jen z poněkud nervózního zpytování těsně před zpovědí. Zdravě zahanbující myšlenky nás přece napadají i v běžném životě – při pozorování svých tužeb, při četbě knih, při setkání s obětavými lidmi…
Otázka:
Dobrý den.Chtěla bych Vás požádat o radu. Již delší dobu mám potíže v otázkách zpovědi.Nevím podle čeho bych měla zpytovat své svědomí (při použití zpovědních zrcadel vycházejících z desatera mi dělá velký problém svůj hřích proti Bohu "správně pojmenovat" a tak má zpověď pak často připomíná výčet hříchů v těchto zrcadlech abstraktně uvedených). Vnitřně cítím, že to není "opravdové".Je troufalá myšlenka říci, že někdy opravdu nevím ani z čeho se zpovídat? Je to výraz lidské pýchy, vždyť přece nikdo není bez hříchu? Děkuji za pomocOdpověď:
Když bude člověk celý den přesně určovat charakter jistých předmětů, je pochopitelné, že se mu po celodenní námaze tyto předměty začnou plést. Zpovědní zrcadla slouží k rozšíření našeho pohledu na sebe. Jejich neustálé používání může ale náš pohled rozostřit. Jestliže pak potřebujete přesněji popsat svůj hřích, je lépe vyjádřit se bez pomůcek, vlastními slovy.Říci, že nevím, z čeho se mám zpovídat, není nic troufalého. Tím přece neříkám, že nehřeším. Je tedy možné tuto větu přidat k několika slovům svého vyznání, ve chvíli, kdy je přede mnou kněz, který mi může pomoci. Ostatně mé vyznání nemusí vycházet jen z poněkud nervózního zpytování těsně před zpovědí. Zdravě zahanbující myšlenky nás přece napadají i v běžném životě – při pozorování svých tužeb, při četbě knih, při setkání s obětavými lidmi…
Na otázku odpověděl:
P. Mgr. Leo Zerhau
