Odpověď:

Pěkná invektiva, ale říká Ježíš vůbec něco o tom, že má být více církví? Přál si, abychom byli jedno, svatí a dokonalí (např. Jan 17; 17nn). Takže automaticky (!!!) předpokládá, že Církev bude svatá. Apoštolové (Ef 1; 4nn, Řím 12, 1Petr 1; 15) to pak chápou úplně stejně.

Náboženská hnutí se sama označují, jak chtějí - my zachováváme to nejjednodušší: Katolická církev ve smyslu "všezahrnující shromáždění", které je výchozím vyjádřením z Kréda (symbolon víry ze 4. století); dál se jen specifikuje liturgická tradice buď na latinskou nebo řeckou. Základním významem uvedeného tvrzení, že církev je svatá; je, že církev nemůže věřící svést ke špatnému - brány pekel ji nepřemohou (Mt 16; 18), ale naopak jestliže se lidé odkloní od církve, upadají do zmatku a hříchu. (Pavel VI.)
To, že patříme do svaté církve, vyjadřuje, že tvoříme shromáždění osob povolaných Kristem ke svatosti. Nelze použít jiné slovo, protože žít ve společenství s Bohem znamená směřovat k dokonalosti. Ale kromě toho, že křesťanské vyznání stvrzuje víru v jednu, svatou, apoštolskou církev, přidává také společenství svatých jako vztah k bratřím a sestrám, kteří tohoto plného společenství již dosáhli. Církev již došla dokonalosti v Marii a také svatí ukazují její dosažitelnost. Právě dokonalá svatost je předmětem našeho snažení (KKC 825); za ni také prosíme, aby se na nás posvětilo Boží jméno. Určitě to nezní navenek příliš skromně, ale církev nabízí, předává, střeží učení Krista a proto si nárokuje nenahraditelnost.

Církev pochází od Boha, který je Svatý; Ježíš Kristus ji svou obětí posvětil; Duch svatý vede ke svatosti
- může se tedy něco či někdo přednostněji označit jako svaté?