Odpověď:

Bohoslužbu slavíme ve společenství církve; Eucharistie z církve pochází, církev ji jako svůj nejcennější poklad chrání a ona církev utváří. Kdo není ve společenství církve, nepatří do liturgického shromáždění ani nemá nárok na Eucharistii - to se týká všech ne-katolíků. Sdílení svátostí intercommunio je založeno na hodnosti věřícího, který vyznává stejnou víru a splňuje předpoklady (jako stav mimo těžký hřích, platné manželství u Eucharistie) a oprávněnosti udělovatele (skutečná svátost) na straně druhé.

Společně s ostatními křesťany se modlíme za jednotu a usilujeme o úplné společenství - ekumenické sjednocení. Spolu s ostatními vyznavači dalších náboženství se scházíme k interreligióznímu dialogu. Tyto modlitby však úplně odlišujeme od společného přijímání svátostí. A "nová" encyklika Jana Pavla II. v tomto ohledu nepřináší nic nového. Jen znovu a jasně formuluje, že není možné, aby Eucharistii přijímali ti, kdo nevěří v reálnou přítomnost Ježíše Krista ve svátosti oltářní (1 Kor 11;23-30). Chápání eucharistie v evangelických církvích totiž není jednotné a mnohdy i nevyjasněné. Proto není možné, aby protestanté přijímali Eucharistii. A v žádném případě není možné, aby buddhisté, hinduisté a jiní pohané (t.j. nepokřtění - nepatřící Kristu) přijímali Eucharistii - jeho Tělo. Pokud jsou ochotni, je možné hledat spolu cesty ke sblížení, ale společná liturgická shromáždění jsou možná jen s křesťany. A zase: pokud jsou oni ochotni. Tady ještě poznamenám, že kvůli neuznávání autority papeže by se nemuseli řídit jeho rozhodnutími, ale my na jeho vedení dbáme a jeho encykliky jsou určeny pro nás: Papež a ostatní biskupové za svátosti zdopovídají - tím se neznevažuje jiné vyznání ani nepohrdá jinými křesťany, ale nemůže se znevážit Eucharistie nepatřičným udílením.