Odpověď:

"Co jsem napsal, to jsem napsal," pravil už sice kdosi přede mnou, takže nebudu originální, přesto mi budiž dovoleno citovat...
To, že jsem "není synem člověka" znamená, že není syn člověka Josefa, počatý způsobem běžným u lidí. Vůbec to nevylučuje to, že se Ježíš sám označuje za "Syna člověka". Vysvětlím:
Ježíš se narodil v době, která byla prosycena očekáváním Mesiáše. Různé narážky proroků, více či méně jasné, krystalizovaly v různých představách Mesiáše-krále, Mesiáše-vojevůdce, Mesiáše-proroka, Mesiáše-Mojžíše. Podle tradice pororoka Izajáše měl být tím očekávaným spasitelem král z Davidova pokolení ("vyrazí výhonek kořene Jesse" - Iz 11,1). A evangelisté na tuto skutečnost často poukazují: Josef i Maria z Davidova rodu, narození v Betlémě, rodném městě krále Davida, slavnostní vstup do Jeruzaléma, apod.
Jedna z nejmladších mesiánských tradicí či spíše vizí je obsažena v knize Daniel, zřejmě nejmladší knize SZ ze 2. stol. př. Kr. V 7. kapitole je obsaženo Danielovo vidění a v něm vystupuje tajemná postava:
"Viděl jsem v nočním vidění a hle -
s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka;
došel až k Starci vysokého věku, přivedli ho k němu.
A byla mu dána vladařská moc, sláva a království,
aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků.
Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine,
a jeho království nebude zničeno." (Dan 7, 13n)
Toto pororoctví potrádá davidovský triumfalizmus, tolik oblíbený u Židů Ježíšovy éry. Proto se Ježíš mnohem raději identifikuje s touto postavou Syna člověka, než triumfálním Králem-Mesiášem. A možná právě proto naráží na nepochopení.