Odpověď:

1. Jestliže se staráte o tři malé děti a není z nějakého důvodu možné (nebo je to těžko možné) s nimi jít v neděli do kostela tak brzy, potom je samozřejmě adekvátní, že se jeden z rodičů stará doma o děti a druhý (třeba s těmi staršími dětmi) jde do kostela. Příští týden se mohou rodiče vyměnit. To rozhodně není hříšné jednání, ale jednání zodpovědné. Měla by samozřejmě zůstat otevřenou otázka, kdy je toto odůvodněné a kdy je při dobré vůli už možné jít do kostela společně. To říkám ne konkrétně, ale obecně. Člověk by vždy měl být tvořivý, k čemuž samozřejmě tři děti nahrávají :-).
   Takže můžete ve věci onoho střídání být klidní.



2. To, co popisujete, jistě není ojedinělé. Nevím, jaká je u vás situace, ale předpokládám, že váš pan farář nemá jen tu bohoslužbu o půl osmé u vás, ale jede potom dál na další bohoslužby. Bývá dnes celkem běžné, že kněz má na starosti tři i více farností, tedy tomu často i odpovídající počet bohoslužeb. Mít v neděli tři bohoslužby, to je už opravdu - z vlastní zkušenosti - krajní mez (a plně to pochopí jen ten, kdo to zažil a zažívá na „vlastní kůži“). Navíc z hlediska církevního práva je to chápáno jako výjimka. Přesto je to u nás běžná praxe, tedy z provizoria se stal mnohde trvalý stav. Proto jakkoli někteří kněží mají v neděli i více bohoslužeb než tři, neviděl bych toto rozhodně jako řešení. Pak totiž nějak mizí rozměr slavení a začíná nervozita, boj s časem, únava, někdy ztráta motivace.
   Nezbývá tedy, než že některá z bohoslužeb začíná už v půl osmé, jinde pak až v jedenáct, což zase nevyhovuje jiné skupině lidí. Obecně bych v tomto spíše doporučoval vděčnost a spokojenost tam, kde v neděli bohoslužbu vůbec mají, ať je to v kteroukoli hodinu.

Celkově se zdá, že si nevíme v současnosti trochu rady, co by bylo lepší při neodpovídajícím počtu kněží a bohoslužeb. Jestli má kněz všechno objezdit, aby všude měli svou mši svatou, anebo je lepší svézt lidi autobusem do jednoho nebo dvou kostelů (takovou praxi jsem jednu dobu měl a nebyla to zkušenost zas tak špatná). Nebo v některých farnostech zahájit systém střídání mše s bohoslužbou slova, kterou vede pověřený člověk? Někde se to takto děje. Co je lepší? Nevím. A „miluju“ ty, kterým je to všechno jasné. Vše má svoje pro a proti. Někde bude lepší to, jinde ono. Hrozně moc ale vždy záleží na zralosti místního farního společenství, růstu jeho schopnosti komunikace a na adaptabilitě pro nová řešení. Pokud je farnost složena více z konzervativních členů, kteří mají jen „svou farnost a svůj kostelíček“ a jinak nic, tam se řešení těžko hledá a komunikace s knězem (nebo spíš kněze s nimi) je obtížnější. Pokud zas na druhé straně kněz nerespektuje potřeby lidí ve farnosti a nenaslouchá jejich rozumným a uskutečnitelným návrhům, pak by to byl zase jeho problém (ačkoli v tomto případě si pořád myslím, že on po té půl osme jede na další jednu nebo dvě bohoslužby jinam; pak je ta půl osmá zcela pochopitelná).
Přeji nalezení dobrého řešení pro vaši situaci.