Odpověď:

Kadidlo je pryskyřice rostlinného druhu boswelia, která na žhavém uhlí vytváří bílý dým s příjemnou vůní. Ten představuje modlitby věřících (v některých kulturách i duši zemřelého) stoupající k nebi. Symbolika kadidla je založená na odolnosti pryskyřice nepodléhající zkáze a vystupujícím kouři; připisují se mu i lustrativní účinky (vedle přirozené desinfekce ovzduší). K užívání do církevních obřadů se dostalo později k pohřbu zesnulých.

Obřad okuřování vyjadřuje úctu a modlitbu podle Žalmu 141, 2 a knihy Zjevení 8, 3.
Při slavení mše se může užívat kadidla:
a) při vstupním průvodu;
b) na začátku mše k okouření kříže a oltáře;
c) při průvodu k evangeliu a před jeho čtením;
d) po položení chleba a kalicha na oltář k okuřování darů, kříže a oltáře, kněze a lidu;
e) při pozdvihování hostie a kalicha po proměňování.
Dále se užívá při zasvěcení kostela a oltáře, při svěcení křižma během přenášení požehnaných olejů, k vystavení Nejsvětější svátosti v monstranci (na začátku, před závěrečnou modlitbou a při svátostném požehnání), a těla zesnulého při pohřbu. Obvyklé je k procesním bohoslužbám na Uvedení Páně (2.II.), Květnou neděli, Zelený čtvrtek, Velikonoční vigílii (navíc se okuřuje paškál před zpěvem Exsultet), na slavnost Těla a Krve Páně a dalším slavnostem s průvodem, i při přenášení ostatků. Při slavných ranních chválách a nešporách se může během evangelijního kantika okouřit oltář.

Pokud se o kadidlo stará jediný ministrant, přináší v levé ruce kadidelnici se žhavými uhlíky a v pravé nádobku se lžičkou a zrny (tzv. loďku). Biskupovi ji podá prostřednictvím jáhna, aby nasypal kadidlo na uhlí. Když ji jáhen vrátí akolytovi, biskup vstane, požehná beze slov znamením kříže a kadidelnici bere jáhen k okuřování (příp. ji předává biskupovi). Řetízky se drží levou rukou v úrovni prsou a pravicí se vede nádobka se žhavým uhlím. Před a po okuřování se hluboce uklání okuřované osobě nebo předmětu, vyjma oltáře a obětních darů.

Třemi dvojtahy se okuřuje: Nejsvětější svátost, ostatky svatého Kříže a veřejně vystavené obrazy Páně, obětní dary, oltářní kříž, evangeliář, paškál, biskup, kněz, veřejní představitelé u oficiálních obřadů, chór, lid a tělo zesnulého.
Dvěma dvojtahy se okuřují ostatky a obrazy svatých vystavené k veřejné úctě. Ty se okuřují pouze jednou - na začátku mše po okouření oltáře. Stejně tak se jednou okuřují koncelebrující kněží, chór, konvent a lid atd.- po hlavním koncelebrantovi.
Oltář se okuřuje jednotlivými pohyby kadidelnice takto:
a) je-li oltář oddělený od stěny, kněz jej při okuřování obchází dokola;
b) není-li ovšem oltář od stěny oddělený, okuřuje kněz nejprve pravou stranu, pak levou a přechází přitom z jedné strany na druhou.
Je-li kříž na oltáři nebo u oltáře, okuřuje se před okuřováním oltáře; jinak jej kněz okuřuje, když před ním přechází.
Dary okuřuje kněz třikrát, před okuřováním kříže a oltáře, nebo nad nimi dělá kadidelnicí znamení kříže.

Užívání kadidla upravuje biskupský ceremoniel a pokyny k římskému misálu (z nich jsem citoval – kurzíva označuje IGMR 2000, článek 276-7).