Odpověď:

Toto téma nelze vyřešit zbožným poukazem na svatého Tarsicia – patrona ministrantů -z poloviny třetího století. Byl totiž starší než chlapci z druhého stupně ZŠ, kteří dnes převažují u oltáře a vzorem se stal hlavně pro své mučednictví. Prvotní církev přijímala mladíky ke službě v biblickém věku 25ti let; avšak podjáhenským svěcením.
Ministrantská služba v dnešní podobě je věcí posledního půlstoletí. Liturgická reforma po II. vatikánského koncilu přinesla drobné změny v ministrování: již není třeba fixní počet dvou ministrantů, ale u oltáře volně přisluhují chlapci bez omezení... To jsou však nepatrné úpravy ve službě u oltáře.

Předchozí podoba sahala až do 16. století k Tridentskému koncilu. Samotná praxe zvát ke službě malé ministranty odráží vliv mnišských řádů a zdůrazňování celibátu za papeže Hadriána ve XII. století, aby k oltáři přistupoval kněz i asistent žijící čistotu.
Z dalších můžeme zmínit i drobné odkazy: Staroslověnská legenda připisuje sv. Cyrilovi, že přeložil celý církevní řád, naučili žáky jitřní, hodinkám, mši, nešporám, kompletáři a tajné službě - původně byla bohoslužba pro posvátnost a kvůli pronásledování utajovaná tzv. disciplina arcani. Proto máme jen zmínky, a z pozdějších dob. Stowenský misál z 8. století obsahuje nejstarší záznam Gelasiova (římského) kánonu s PRO FRATRIBUS (ad) MIN(insteri)A DIRECTIS- za bratry zastávající službu .

Nejpodobnějším dnešním ministrantům byli zpěváci ze „scholy cantorum“, kteří přicházeli s liturgickým průvodem a stáli po stranách oltáře – ti jsou doloženi v V. století. .

Od počátku (prvních století) byly při liturgii využívány především služby kleriků: doprovázeli biskupa, jáhnové mu přisluhovali, lektoři předčítali, ostiáři uváděli věřící. Výchozím místem může být výčet z listu papeže Kornélia antiochijskému biskupovi Fabiovi z roku 251 o 42ti exorcistech, lektorech a nosičích / přisluhovačích v Římě.

Předchůdci ministrantů byli od poloviny druhého století větší akolyté. Před nimi sloužili u oltáře výhradně jáhni. Vývoj úlohy ministrantů při bohoslužbě kopíruje potřeby liturgie během její proměny; a co se týká bohoslužebných oděvů, mírně zastarává za módními trendy kultur – pohybujeme se dosud krok za barokem.