Odpověď:

Rozložení farností v českých, moravských a slezské diecézi je následující:
arcidiecéze pražská celkem 378 farností, z toho Praha a okolí (vikariát Praha I–IV) 73 farností;
diecéze litoměřická 437 farností;
diecéze královéhradecká 447 farností;
diecéze českobudějovická 361 farností;
diecéze plzeňská 68 farností (po reformě);
diecéze brněnská 453 farností;
arcidiecéze olomoucká 437 farností;
diecéze ostravsko-opavská 276 farností;
Suma summarum 2857 farností.

O tom, zda je počet farností adekvátní počtu věřících, musí rozhodovat představitelé jednotlivých diecézí. Protože členové katolik.cz jsou z Brna a nikdo z nich situaci v Praze na vlastní kůži nezná, nemůžeme Vám k tomu žádné posouzení dát. Relevantní osobou by mohl být generální vikář pražské arcidiecéze, proto se zkuste obrátit přímo na něj.
Pravdou je, že v poslední době v moha diecézích proběhly redukce počtu farností a jejich sloučení. Jednak ubývá věřících, jednak ubývá kněží, takže je na některých místech zbytečné vést celou farní agendu. Na druhé straně v některých městech (tedy alespoň v Brně :-) je potřeba přivést duchovní strávu na sídliště, takže v okrajových čtvrtích vznikají nové modlitebny i farnosti. Otázkou je budoucnost, protože rozdělení farností, zděděné z dob josefínských, je v současné době stále obtížnější udržovat, už teď mají kněží na starost dvě a více farností (v těch lepších diecézích překonávají desítku :-)). Cesty, jak dál, se hledají, zřejmě to nepůjde bez toho, že by se část povinností, které v současné době víceméně obstarává kněz (ekonomika, farní agenda, opravy atd.), přenesla na laické pracovníky, aby se kněží mohli opravdu věnovat tomu, čemu mají. Někde se bude muset přistoupit k tomu, že budou vznikat kněžské týmy, bydlící na jedné faře, a ke svým farníkům budou dojíždět. Chápu, že to není ideální řešení, jenže i kněží jsou jen lidé a potřebují fungující zázemí. Jeden kněz, jedna farnost a neustálý kontakt s farníky je v současné době hodně velký luxus. V současné době by i duchovní služba měla získat jiný charakter, od modelu „svátostného duchovního servisu“ farníkům se víc zaměřovat na evangelizaci a katechezi. Jinými slovy: přesunout těžiště od pouhého uspokojování svátostných potřeb do kostela chodících farníků (kterých je ostatně čím dál méně) ke snaze oslovit ty, kteří do kostela nepřijdou.
Ale nevěšte hlavu už teď, bude (ještě) hůř… :-)