Odpověď:

Co se etymologie tohoto pojmenování týče, existuje několik hypotéz.
Dosti rozšířený názor je, že původním motivem je skutečně zelená barva. Zelený čtvrtek se tedy obvykle vysvětluje na základě zelených bylin, které byly součástí Poslední večeře jako pesachové hostiny, nebo jako probouzející se přírody, jelikož se Velikonoce slaví v době, kdy se všechno zelená.
Nicméně je třeba říci, že zelená barva se v pojmenování prvního dne velikonočního tridua objevuje pouze v češtině, slovenštině a němčině. Přitom v češtině je doložen až od 15. stol., do té doby se používal termín Velký čtvrtek. V němčině je výraz Gründonnerstag doložen od 12. stol.
V jiných evropských jazycích se barevná motivace neobjevuje, jen v dialektech na Těšínsku a Jablunkovsku se pod vlivem polštiny vyskytuje výraz Zelené svěnta (pol. Zielone Świątki či Zielone Święta), ten však označuje slavnost Seslání Ducha Svatého (letnice). Židovský svátek „Pod zelenou“ alias Svátek stánků se slaví 15. Tišri, tzn. na přelomu září a října. Latina používá výrazy Feria quinta Hebdomadae sanctae (čtvrtek Svatého týdne), resp. Feria quinta in cena Domini (čtvrtek večeře Páně), angličtina Holy Thursday (Svatý čtvrtek) nebo Maundry Thursday (doslova „Naříkavý čtvrtek“, sloveso maunder znamená naříkat), francouzština Jeudi Saint, italština Giovedì Santo, španělština Jueves Santo (Svatý čtvrtek), ruština страстной четверг („Strastný“ čtvrtek).
Pravděpodobnější etymologie je ta, která předpokládá, že německý výraz Gründonnerstag souvisí se starobylými výrazy greinen n. grienen s významem plakat, naříkat. Tato motivace je i v angličtině a ruštině. Hláskovými změnami vznikl výraz Gründonnerstag, u nějž již původní motivace nebyla zřetelná. Do češtiny byl pak přijat jako kalk, tedy doslovný překlad.

Použitá literatura:
Adolf Adam: Liturgika; Vyšehrad, Praha 2001
Český jazykový atlas 2; Academia, Praha 1997