Odpověď:

Tuto otázku budu chápat jako příležitost k otevření seriózní diskuze. Už třeba proto, že otázka rozvodu osobně netrápí celibátníky, ale spíše manžely, zvláště pak ty, kterým se manželství rozpadlo. Proto se omezím na výklad zmíněného biblického textu a několik podnětů k zamyšlení. Byl bych rád, kdyby se pak v diskuzi vyádřili především ti, kdo v manželství žijí. Předpokládá to samozřejmě určité poznání a vzdělání v této záležitosti, jako vodítko může posloužit např. stať o manželství v K.-H. PESCHKE, Křesťanská etika, Vyšehrad 1999. Církev jsme my všichni pokřtění, všichni máme společně spolupracovat a neseme také zodpovědnost.

Ježíšovo poselství v otázce manželství a jeho rozlučitelnosti/nerozlučitelnosti nám evangelisté přinášejí na několika místech. Dvakrát je to zasazeno do kontextu Ježíšovy odpovědi na přímou otázku farizeů (Mt 19,3-9 a Mk 10, 2-12), u Mt 5, 31n je vloženo do kontextu Horského kázání, v Lk 16,18 je součástí katechezí na cestě do Jeruzaléma. Židovský zákon vyjádřený v Dt 24,1 dovoloval rozvod v tom případě, že muž nalezl na ženě "něco odporného". Právě tento výraz skýtal rpostor pro nejrůznější interpretaci: co lze považovat na ženě za tak odporného, že to je důvodem k rozvodu? V Ježíšově době názor osciloval mezi dvěma školami: škola rabbiho Šamaje byla poměrně přísná a za "něco odpornáho" považovala hrubé porušení mravnosti jako třeba případ prostituce či cizoložství. Opačným extrémem byla škola rabbiho Hilela, která za "odpornost" považovala i připálení jídla. Podle Aquibovy sentence dokonce stačilo, když si muž našel hezčí ženu, než byla jeho manželka. Vykladači židovského zákona nebyli tedy v případě rozluky manželství jednotní, někteří ji omezovali jen na těžká provinění, jiným jako důvod pro rozvod stačila jakákoliv příčina. V této souvislosti máme chápat i otázku na Ježíše: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?" Čili: "Jsi zastáncem mínění rabbiho Hilela?"

Matouš
19:3 Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?"
4 Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku `muže a ženu učinil je´?
5 A řekl: `Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´;
6 takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
7 Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?"
8 Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.
9 Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro porneia a vezme si jinou, cizoloží."


Marek
10:2 Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.
3 Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?"
4 Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit."
5 Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.
6 Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu;
7 proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce,
8 a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden.
9 A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
10 V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.
11 I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;
12 a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství."


Matouš
5:31 Také bylo řečeno: `Kdo propustí svou manželku manželku, ať jí dá rozlukový lístek!´
32 Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ porneia uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.

Lukáš
16:18 Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž pustil, cizoloží.


Vidíme, že Ježíš se nenechá vtáhnout do názorového soubeření vykladačů zákona, ale asi k jejich velkému překvapení odmítá rozvod jako takový s poukazem na původní stvořitelský záměr. Tedy alespoň podle zprávy evangelistů Marka a Lukáše Ježíš striktně rozvod odmítá, zatímco u Matouše, zdá se, najdeme určitou výjímku: v případě porneia je rozvod možný. Schválně jsem použil řecký termín v originále, protože v překladech je už určitým způsobem vyložen. Po dlouhá staletí se totiž vedou debaty o tom, co tato matoušovská výjímka znamená. "Porneia" je v tom nejširším slova smyslu označení pro "nemravnost". Úžeji se používá pro cizoložství, a to ve smyslu dlouhodobého nemanželského vztahu. Alespoň takto je tento dotatek vykládán v pravoslavné a protestanstké teologii (částečně je zastáván i katolickými exegety), čímž je dán prostor k rozvodu v tom případě, že došlo dlouhodobým nemanželským vztahem k rozpadu manželství. Rozvedený pak může uzavřít nové manželství (ovšem v pravoslavné církvi již není chápáno jako svátostné). Jiný výklad, obecně přijímaný v katolické nauce, vztahuje označení "porneia" na případ nelegitimního, a tedy i neplatného manželství, jako je třeba případ popsaný v 1. listu do Korintu 5,1: Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ porneia, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s ženou svého otce. Toto maželství (mezi pokrevnými příbuznými) je neplatné, nikdy nenastalo, je proto evidentví, že takový člověk může uzavřít nové a platné manželství. Jiní odborníci na Písmo v tomto dodatku vidí jinou formulaci tzv. "paulinského privilegia" (viz 1 Kor 7, 12-16), kdy Pavel připouští rozvod a nové manželství tam, kde jeden z partnerů konvertoval a přijal křest, zatímco jeho nepokřtěný partner mu dělá problémy a opustí ho.
I přes tyto nejasnosti a různé interpretace je jasné, že Ježíš předkládá ideál nerozlučitelnosti. Stávají se ovšem případy, že přes všechnu dobrou vůli jednoho z partnerů se platně uzavřené manželství rozpadne. Co teď? Ani Otcové rané církve nebyli v této otázce zajedno, většina sice vyzdvihuje nerozlučnost, jiní zase v Matoušově dodatku vidí výjímku pro zvlášť těžké případy. Postoj Magisteria a papežů naopak jednomyslně hájí nerozlučnost manželství, jedinou "nadějí" pro rozvedené tak zůstává přezkoumání platnosti jejich manželství a v případě, že se najde překážka, která by od začátku takový svazek zneplatňovala, jeho prohlášení za neplatné.
Ovšem co s těmi, u kterých tato možnost nepřichází v úvahu? Znamená to pro rozvedené odsouzení k samotě, popřípadě vyloučení z aktivního křesťanského života? Opravdu musíme ty, kteří uzavřeli nové civilní manželství a poctivě přiznávají, že nejsou schopni žít jako bratr a sestra, vyloučit z přijímání svátostí? I oni mají povinnost vychovat dobře své děti, předat jim křesťanskou víru. Nezbavujeme je tak základních prostředků milosti potřebných pro tento úkol? Tím, že je odkážeme na život z Písma, modlitby a pokání, je vlastně "protestantizujeme" (tím se nechci v žádném případě dotkout bratří a sester z reformních círví, jen narážím na polemiku, která se dlouhá staletí vedla mezi katolickou a prostestanstkými církvemi v otázce svátostí a jejich roli v životě křesťana). Co třeba posouzení praxe pravoslaví, kde sice druhé manželství není považováno za svátost, ale takto žijící manželé mohou přijímat svátosti?
Otázka pastorace rozvedených je v současné době poměrně žhavá a já záměrně neuvádím jednoznačné řešení. V roce 1993 nemečtí biskupové předložili návrh nové praxe, byl však v Římě odmítnut. Dokázali by se slovutní a vzdělaní čtenáři www.katolik.cz shodnout na solidním řešení? Chápejte to jako pobídku k seriózní diskuzi zvláště mezi ženatými/vdanými. Všichni pokřtění mají spolupracovat a nést svůj díl zodpovědnosti na růstu Božího království. Ačkoli to tady třeba nevyřešíme, může nám to pomoci k uvědomění si důležitých, ale přehlížených aspektů.